Po vystudování Právnické fakulty Univerzity Karlovy pracuje v létech 1975 – 88 ve Výzkumném ústavu kriminologickém při Generální prokuratuře. Tam v roce 1982, v době nejhlubší totality, získává kandidaturu věd, za práci o ochranném dohledu. Tento právní institut, který ona obhajuje, používal komunistický režim mimo jiné k šikanování členů disentu. Pánové Jirous, Battěk, Gruntorád a jiní by mohli vyprávět. Dnes se hájí tím, že tento dohled byl určen jen pro kriminální živly. Mezitím v roce 1974 vstoupila do komunistické strany, aby mohla dělat kariéru. To jí nebránilo, aby se po roce 1989 angažovala v Občanském fóru. Ostatně nebyla jediná. V roce 2013 kandiduje úspěšně do sněmovny za hnutí ANO, jehož se stává v roce 2015 členkou. Od roku 1991 také vyučuje na Filozofické fakultě UK, od roku 1993 na Západočeské univerzitě v Plzni, kde je dokonce vedoucí katedry trestního práva. O kvalitě této vysoké školy není třeba hovořit, získání titulu na této „univerzitě“ po půl roce studia bylo téměř běžnou záležitostí. Profesuru nakonec získává v roce 2006 na univerzitě v Trnavě.

V lednu 2017 se stává ministryní spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky. V době jejího „ministrování“ se proslavila výrokem ve věci odsunu Němců po roce 1945, když prohlásila, jaké je její mínění v této věci: „To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v Protektorátu zase tolik nedělo.“ Stovky popravených vlastenců, tisíce odvlečených do koncentráků a vypálení Lidic nebo Ležáků, to jsou dle Válkové asi jenom malichernosti.

O jejím „působení“ na ministerstvu spravedlnosti se nebudu šířit. Jejím hlavním „úspěchem“ byla milost udělená Kájínkovi. Přes všechny tyto kontroverze byla v květnu 2019 jmenována Babišem zmocněnkyní vlády pro lidská práva. A v prosinci loňského roku ji Zeman navrhnul na post ombudsmana. Zdá se, že tenhle úřad může v Česku zastávat opravdu každý. Po Anně Šabatové ostatně není divu.

Nyní se na ní provalilo, že článek o ochranném dohledu psala v roce 1978 spolu s Josefem Urválkem. Zločincem v taláru, který v padesátých létech poslal na smrt mimo jiné i Miladu Horákovou, stvůru, která svým krákoravým hlasem obviňovala odpůrce bolševického režimu z těch nejhorších zločinů. Dalo by se říci masového vraha, který nebyl nikdy potrestán, jako ostatně desítky dalších bolševických zločinců. A co paní Válková? Na toto odhalení reaguje slovy o možnosti podání žaloby a hovoří o tom, že nevěděla, kdo to byl Urválek. Soudný člověk musí mít pocit, že tahle dáma si z nás dělá prdel!

V české politice se pohybují kdejaké obskurní figury. Jistě si jste schopni sami doplnit jmenný seznam. Ale HelenaVálková je obzvláště exemplární případ. Každého slušného člověka by hanba fackovala. Bohužel v Čechách platí, že drzé čelo je lepší jak poplužní dvůr. Bývalá ministryně spravedlnosti se tímhle příslovím asi řídí. Jak dlouho ještě bude „oxidovat“ ve veřejném životě, na to všichni rádi počkáme. Každý slušný člověk by se po takovéto aféře tiše odporoučel. U Heleny Válkové o tom úspěšně pochybuji. Ale rád se budu mýlit.

A pak se divíme, jaká je kvalita naší politické reprezentace.

Josef Ježek