Vážený pane ministře,

zaznamenal jsem vaši poslední iniciativu reformy péče o duševního zdraví spojenou s dobudováním nových center a podepřenou významnou dotací EU. Je sice velice záslužné, že se snažíte v obecné rovině zjednat nápravu a významně zlepšit v Česku psychologickou péči, ale myslím, že je hlavně potřeba hledat příčiny psychických problémů. Za jednu z příčin zhoršujícího se duševního zdraví považuji i to, že dosud nemáme v Česku uzákoněnu eutanazii.

Jen málokdo si dnes totiž uvědomuje závažnost problematiky související s umíráním, která se s prodlužujícím se věkem neustále prohlubuje. Myslím, že ne každý člověk chce poslední chvíle svého života strávit byť v sebelepším státním či domácím hospici se špičkovou paliativní péčí, ale v psychických mukách v případě, že se při plném vědomí již nedovede sám o sebe postarat a jen čeká až ho někdo nakrmí a přebalí. Když si přečtete můj příběh, třeba mne pochopíte.

Sám jsem důchodce, 71 let, a po předchozím úrazu před 11 lety a následné operaci hlavy jsem částečně ochrnut, mám kromě horších vyjadřovacích schopností i problémy se sníženou hybností kloubů a zejména zhoršenou motoriku pravé ruky. Navíc mne již delší dobu trápí kyčelní kloub, kvůli kterému se postupně stávám méně pohyblivým, na operaci si již ve svém celkovém stavu netroufám. Prozatím jsem ještě soběstačný, ale jak je vidět s přibývajícím věkem, je to se mnou stále horší a horší. Zdá se, že pak někdy v blízké budoucnosti, budu zřejmě všem jenom na obtíž a toho se již dnes děsím a tady si myslím, že mi již žádná psychická péče v sebelepším centru duševního zdraví nepomůže. Domnívám se, že i smrt je nedílnou součástí existence člověka a její svobodná volba v bezvýchodné situaci by i v našem demokratickém státě měla patřit k základním lidským právům.

Nejde jen o bolest, kterou je možno pomocí medikamentů účinně zmírnit, ale hlavně o ten pocit bezmoci sám se o sebe postarat. Z toho důvodu bych velmi uvítal mít tu možnost, abych mohl včas případně ukončit, své i mých blízkých, utrpení. Vím, že v Belgii, Nizozemsku a Švýcarsku je eutanazie již dlouho legalizována a evidentně je to tam jen ku prospěchu věci. Jak se v tisku uvádí, v Holandsku toto možnost ročně využívá 2000 až 3000 lidí, ve Švýcarsku je to prý obdobné a tak nevím, proč bychom i my v ČR takovou možnost mít neměli, aby tyto tisíce lidí u nás zbytečně trpět nemuselo. S názory pana Kohouta (http://eutanazie-dobrasmrt.bluefile.cz/?akce=aktualne&i d=141), které nejlépe vystihují potřebu legalizace eutanazie, se plně ztotožňuji.

Sám se již dlouho marně pokouším s návrhem na změnu zákona oslovit některé politiky, prozatím však neúspěšně. Zřejmě se všichni bojí takové téma do svých programů zahrnout, a když už se někdo k tomu, jako pan poslanec Zlatuška, odhodlá, tak tomu vláda demagogicky s odvoláním na koaliční smlouvu klade překážky. Nemohl byste se, prosím, v této záležitosti také případně angažovat a přispět tak k naplnění potřeby lidí jako jsem já? S legalizovanou eutanazií by se pak nám všem, jako jsem já, umíralo s daleko menšími psychickými problémy. Dokonce i ti, kteří by ji ani nikdy nechtěli využít, by byli určitě klidnější, kdyby věděli, že taková možnost p ro každý případ existuje. Nezlobte se, že vás takto oslovuji a prosím o pochopení.

S pozdravem

Ing. Josef Türk