Naše ministerstvo spravedlnosti nadále řídí své pracovníky jako za totality. Jediný rozdíl je v tom, že občan může veřejně prohlásit, že soudci nerespektují Ústavu a zákony matematiky. Za totality byl občan za takové prohlášení tvrdě postihován. Nyní lze na mnoha případech dokázat, že soudci opovrhují Ústavou, ale žádný konkrétní krok k nápravě dosavadní vlády neučinily.

Horší je, že ani opozice nechce současný stav změnit. Buď tak činí z nevědomosti, nebo s vidinou, že s radostí budou používat stejných služeb „občanů s právnickým vzděláním“ jako dosud. Zajistí jim to pohodlné vládnutí.

Do voleb je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby některá strana či hnutí prohlásila:

Zajistíme, aby v justici platily zákony matematiky a litera Ústavy.

Každý ministr spravedlnosti může svým podřízeným nařídit, jak je třeba chápat termín „Zákon“. Třeba takto:

„Zákon“ je hierarchické uspořádání

1) všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků věd lékařských a technických,

2) Ústava, Listina práv a svobod,

3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU),

4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni nařízení vydávat.

Tímto prohlášením ministr jen zdůrazní to, co soudci a státní zástupci mají činit od sametové revoluce. Až bude „Zákon“ vykládán podle této definice, nepochybně začne platit premisa Václava Havla: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.

Spravedlivý rozsudek je pravdivý vůči oběma stranám sporu. Na tuto skutečnost přišli soudci už v antice. U nás platilo toto pravidlo až do nástupu komunistické totality. Nyní soudci s klidem odmítnou prohlásit smlouvu za neplatnou, když některá strana poruší smluvní podmínky.

Zaráží mne laxnost studentů práv. Vědí studenti co je pravdivý výrok? Jak je možné, že mlčí rektoři právnických fakult?

Jestliže se prohlášení objeví u jedné politické strany, rozhodně má můj volební hlas.