Dne 9. 6. 2017 jsem v rámci noci kostelů navštívil v Praze pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje, abych se v návaznosti na poslední události vyvolávané našimi politiky zamyslel nad odpovědností politiků k vlastní zemi a vzdal čest padlým hrdinům. Jozef Gabčík a Jan Kubiš se podíleli na realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v rámci operace Anthropoid 27. května 1942. Spolu s nimi zde dne 18. června 1942 padli smrtí hrdinů za svoji vlast Adolf Opálka, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc.

Proč vzpomínám zrovna nyní tito hrdiny, kteří způsobili, že zemřel Reinhard Tristan Eugen Heydrich (7. března 1904 Halle an der Saale – 4. června 1942 Praha) , prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera, SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), prezident Interpolu v letech 1940–1942, v letech 1941–1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava: Proč si připomínám ty, kteří způsobili, že zemřel muž, který tvrdil, že pro Čechy není v české kotlině místo, který se podílel na perzekuci Židů, který předsedal konferenci ve Wannsee, která uvedla do praxe tzv. Konečné řešení židovské otázky? Protože nyní nastala šokující situace.

Tento muž zemřel 4. června 1942. V odplatě za jeho smrt zavedli nacisté krutá opatření známá jako heydrichiáda a povraždili několik tisíc obyvatel Protektorátu. Na jeho „počest“ byla nazvána operace Reinhard, která prakticky vyhladila židovské obyvatelstvo Polska.

Přesně v den 75. výročí smrti významného symbolu nacismu český vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) na sudetoněmeckém sjezdu v bavorském Augsburgu prohlásil: „Samozřejmě, že nesmíme zapomínat na minulost. Hlavně na časy násilí a brutality před, při i po druhé světové válce. To se nikdy nesmí opakovat. Už nikdy se nesmějí vyhánět lidé ze svých domovů jen proto, že jsou nějaké národnosti, náboženství nebo rasového původu.”

Touto symbolikou a stavěním na roveň příčiny a následků jsem byl šokován. Odmítám snižování viny za hrůzy druhé světové války jejím srovnáním s určitými poválečnými excesy, ke kterým by nedošlo nebýt frustrace obyvatel hrůzami vyvolanými nacismem. Děly se i při poválečném odsunu excesy. Nebylo správné, že němečtí civilisté byli ve Volarech donuceni členy americké armády projít kolem mrtvých těl 30 židovských žen, které měly na svědomí jednotky SS. Neměl být v Praze v Truhlářské ulici pověšen fanatický nacista, který si hladil při svém umírání německé metály, nemělo dojít k divokým odsunům. To vše je pravda, ale zároveň i důsledek rozpadu státní moci při okupování země nacistickou soldateskou. Oficielní státní politika nebyla taková, jak se často říká. Dokonce i dekret prezidenta Beneše umožňoval, aby antifašisté, kteří o to požádali, mohli zůstat. Jaký je to rozdíl mezi odsunem byť s excesy a odsunem Čechů z pohraničí. Maminka dodnes vzpomíná, že utíkali z pohraničí za hvizdu kulek, protože děda byl Čech a věrný zaměstnanec své země.

Znevažování našich hrdinů a rozmělňování odpovědnosti a snaha o pomoc blízkým na úkor vlasti stále pokračuje. Jak jinak si máme vysvětlit například kauzu ohledně pracovního a internačního tábora v Letech, když podobných táborů bylo na našem území cca 200 a o žádném z nich se nemluví jako o koncentračním. Proč se nemluví podobně například o táboru v Hodoníně u Kunštátu? Je to proto, že na jeho místě bylo později rekreační středisko, zatímco v blízkosti tábora v Letech jsou pozemky, jejichž tržní hodnotu snižuje prasečák? Jak mohou někteří propagovat udělení státní ceny příbuznému jiného ústavního činitele ze stejné strany, který též jezdí na akce Sudetoněmeckého krajanského sdružení, když tento Spolkovou republikou Německo oceněný příbuzný u nás téměř nežil a jeho snad jedna z mála zásluh o naši zemi je to, že občas přispíval do cenzurovaného časopisu vydávaného v Terezíně do doby, než v táboře proběhla kontrola Mezinárodního výboru červeného kříže?

10. června 2017 si připomínáme tragické výročí. Očekával bych, že na webové stránce politické strany, která tak usiluje o navázání dobrých vztahů s Landsmanšaftem, se objeví i tato slova: „ Úředně se oznamuje: Za pátrání po vrazích SS-Obergruppenführera Heydricha byly zjištěny nezvratné poukazy, že obyvatelstvo obce Lidice u Kladna poskytovalo podporu a pomoc okruhu pachatelů, kteří přicházejí v úvahu. Příslušné důkazy byly zjištěny bez pomoci místního obyvatelstva, třebaže na věc bylo dotazováno … Protože se obyvatelé této vesnice svou činností a podporou vrahů SS- -Ober¬gruppenführera Heydricha co nejhlubším způsobem provinili proti vydaným zákonům, byli dospělí muži zastřeleni, ženy dopraveny do koncentračního tábora a děti dány na náležité vychování. Budovy byly srovnány se zemí a jméno obce bylo vymazáno.“ Nevím, proč jsem je tam v den výročí strašlivé tragédie nenašel.

A tak si slušní lidé bez ohledu na jistou politickou stranu připomínají výročí 10. června 1942, kdy byla popraveno 173 lidických mužů včetně lidického faráře Josefa Štemberky ( Dalších 26 (z toho 7 žen a muži, kteří se nenacházeli v té době v Lidicích a 2 chlapci, o nichž se zjistilo, že jsou starší 15 let) bylo popraveno v Kobylisích dne 16. června 1942.). Zanedlouho si pak připomene hrdiny padlé v chrámu sv. Cyrila a Metoděje, občany Ležáků atd.