Často se liší pohled soudce, státního zástupce, advokáta, podnikového právníka či právníka-politika a natož teoretika bez praxe v běžném životě na jednu a tu samou otázku. Občas se setkáváme s určitým nevyváženým pohledem na konkrétní případy. Větší praxe rozhodovatelů o osudech lidí by spravedlnosti jenom prospěla.

Nyní dokončuji analýzu zhruba 60 tisíc zveřejněných rozhodnutí našeho Ústavního soudu od jeho vzniku. Tam se vliv původní profese soudce-zpravodaje na konkrétní rozhodnutí soudu jednoznačně prokazuje. A nejde jenom o jednotky procent v odchylce od průměru rozhodnutí Ústavního soudu. Prostě situace, kdy o konkrétním případě rozhodují na všech stupních rozhodovací procesu lidi, kteří nikdy nepobírali jiné finanční prostředky než prostředky z veřejných zdrojů, vede pravděpodobně ve větším počtu případů i k schematickému chápání problémů a k upřednostňování tzv. zájmu státu na urychleném uzavření případu před zájmy právního státu.

Názory na rozhodovací činnost může mít každý různé, ale pokud jsou výrazné odchylky v rozhodovacím výsledku od průměru v závislosti na tom, zda žil někdo ve zlaté klícce či nikoliv, pak se jedná již o otázku právního státu. Proto na rozdíl od přístupu ministerstva k situaci v státním zastupitelství tento návrh pana ministra jednoznačně podporuji.

Karol Hrádela