Možná se v příštích dnech dočkáme našimi úřady podporovaných demonstrací lidu, petic závodních kolektivů a plamenných obžalob v Národním divadle. To všechno už tu bylo, není nutno vymýšlet nic nového, novodobí svazáci svým spravedlivým zápalem rozhodně nedělají svým generačním předchůdcům ostudu. Třeba uslyšíme i heslo „psovi psí smrt.“

Ještě jedna podobnost tu je. Dotyčný Orbánův projev žádné české oficiální médium nepublikovalo. Jen deformované útržky, podobné spíše karikatuře.  Přitom šlo o velmi komplexní vystoupení o celé naší aktuální evropské realitě ve všech souvislostech, o kulturních a hodnotových rizicích, mimo jiné i o sebedestrukční masové a organizované migraci milionů lidí z končin s naprosto odlišnými kulturními tradicemi a o nebezpečné rezignaci na úsilí hájit a chránit poctivé tradiční opory našeho normálního světa.

Ale jako si angažovaná veřejnost před čtyřiceti lety neměla možnost přečíst dokumenty Charty 77, tak i nyní není nutno zdržovat se nějakými podobnosti. Správní sekáči se nezakecají. Že by si někdo vzpomněl, jak ještě v době panování komunistické moci u nás přijel mladý Viktor Orbán do Prahy a i za cenu svého zatčení přednesl na Václavském náměstí své prohlášení, požadující návrat demokracie u nás i v ostatních zemích komunistického bloku, to ani náhodou. I tehdy bojoval za nás a i tehdy jeho slova nesměla být u nás šířena.

Kousek chlapskosti zrovna dnes ukázal alespoň rakouský kancléř Karl Nehammer, když se Orbána zastal s tím, že Orbán přece hájí stejné postoje jako jiné země EU a třeba i na válku na Ukrajině sdílí velmi podobný pohled.

Myslíte, že by se takto Orbána zastal náš premiér Fiala, nebo vůbec jakýkoli náš vládní politik? Slyšíte to ticho? Možná se naši politici ptají svých nadřízených v Bruselu, jestli se to může.

Ladislav Jakl

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.