Nejprve několik základních skutečností. Voda teče shora dolů, ale vzlíná zdola nahoru. Dalším jevem spojeným s vodou je tzv. „spojené nádobí“. V přírodě se to projevuje především tak, že voda teče po tzv. spádnicích a později údolnicích, které se dají dobře vyčíst z map, a potom také tudy, kudy říkají místní lidé a zejména pamětníci. Na těchto cestičkách a cestách, kterými se voda ubírá vlivem gravitace, je důležité ji zpomalit.

Jednoduchý princip tohoto zpomalování je ten, že ze spojité klesající křivky terénu, kterým sestupuje voda, se snažíme udělat nespojité schůdečky, schůdky, schody a terasy, a tak pořád dál až malým tůňkám, rybníkům, údolním poldrům, nádržím a zelenými nenáviděným jezům a přehradám. Leč princip je pořád tentýž. Místo nakloněné roviny zvané za mého mládí líha či ližina prostě jednoduché schody…

Je tu i druhý princip, který už v nejstarších právních systémech zakotvil v souladu s etickým i kritickým myšlením pravidlo, že „majetek zavazuje“, což mimo jiné znamená, že z mého majetku nesmí vzejít škoda jinému. O sousedech to platí násobně a dokonce některé jazyky interpretují legendární „miluj bližního svého“, především jako „miluj souseda svého“. Příkladem může být angličtina.

Tyto dva jednoduché principy stačí každému vlastníkovi pozemku k tomu, aby se vypořádal úspěšně s otázkou hospodaření s vodou na svém pozemku. A hraběcí rada je na světě…

Samozřejmě není to tak jednoduché, existují pozemky, které jsou z vodohospodářského hlediska zvláště významné. Jde například o prameniště nebo o „vsakoviště“, místa, kde se povrchová voda dostává do vod podzemních a doplňuje „zvodně“ nebo rovnou podzemní jezera. Existuje jistě celá řada dalších speciálních případů a výjimek, ale jsem přesvědčen, že víceméně potvrzují výše uvedené dva principy. Pokud bychom na to měli čas, pak zjistíme, že celá řada vědeckých prací a vládních programů na dané téma tyto dva principy obsahují. Pokud ne, pak nejsou ani špatně. Můžeme se tedy shodnout na tom, že na otázce, co máme dělat…?!?, existuje víceméně shoda.

Za druhé je na drtivé většině pozemků víceméně jasné také to, kdo to má a bude dělat…?!? Budou to jejich vlastníci nebo na jejich pokyn jejich správci. Pokud jde o menší pozemek a případné stavby na něm, pak rychle zjistíme, kudy voda teče a jak ji zadržet, pokud je to vůbec nutné. Aspoň si můžeme postavit pod okap sud. Tady narážíme na starý konflikt dvou prastarých tezí a pouček. První říká, že když nevíš co dělat, nedělej radši nic. Nedávná doba jej pojmenovala slovy, že iniciativní blbec je horší třídního nepřítele. Druhá říká, že nejhorší je nedělat nic a problémy, které dnes máme, nejsou ničím proti problémům, které přijdou, když ty stávající nebudeme řešit. Dnes se zdá zřejmé, že není na co a koho čekat. Je životně důležité, aby se vlastníci pozemků začali neprodleně zabývat zadržováním vody v krajině v kontextu svého pozemku a obou uvedených principů.

Problém vlastníků nastávají se zvyšující se výměrou pozemku a složitostí sousedských vztahů a střetů různých zájmů. Například zpracování projektu na zadržení vody v rámci katastru obce může být už složitý problém, především díky rozdílným zájmům jednotlivých vlastníků. Nastupuje zde třetí klíčová otázka, jak to máme udělat…?!? Nejsou samozřejmě jenom katastry, ale nad nimi se odehrává „vyšší dívčí“ na úrovni jednotlivých povodí a VÚSC a už jsme na úrovni celostátní vládní. Když se ovšem díváme na truchlivé obrazy vytopených obcí a dalších povodňových škod, stejně jako neméně truchlivé obrazy vyschlých polí, studní, potoků a nesplavných řek, zdá se, že klíčovým polem změny je katastr, popřípadě klastr několika katastrů obcí, které spojuje nějaký silný zájem nebo krajinná charakteristika.

Klíčovým problémem rozumného přístupu k drobným vodohospodářským opatřením ve veřejné sféře je především to, že se z nich obtížně odklánějí (dříve kradou) veřejné peníze a proto jsou všeobecně politicky nežádoucí. Je tedy důležité, abychom takovou rozumnou „vodní“ politiku tvrdě vyžadovali. Politici se nedostatku hlasů bojí podobně jako nedostatku úplatků a „hlas lidu“ může některými z nich trochu pohnout. Máme u nás i u našich sousedů, například na Slovensku i v Rakousku, celou řadu skvělých příkladů změny krajiny směrem ke zvýšení její schopnosti zadržovat vodu a obnovovat malé vodní cykly. Potřebujeme především to, aby nám politici a úředníci přestali za cizí peníze házet klacky pod nohy.

Není pochyb, že je to vážný problém, ale máme opravdu dobrou šanci jej vyřešit. Nemůžeme ovšem čekat, že to někdo někde vyřeší za nás. Nevyřeší to ani „vodní hlava“ v Ústavě. Mnohé můžeme udělat sami kolem sebe ve své působnosti pod heslem „nekecáme-pomáháme“. Od vlády a akademické sféry musíme požadovat, aby nás nezásobovaly za naše peníze tisíci stran zbytečných recyklátů na téma, že „voda teče s kopce“ nebo „chytrá krajina“, ale soustředily se na odpověď na otázku, „jak to máme udělat“ a připravily pro nás metodicky a personálně strukturu, která ví a umí ono „jak“.

Každá armáda potřebuje důstojníky, kteří vědí co, poddůstojníky, kteří vědí „jak“ a mužstvo, které to „jak“ umí přetavit do žádoucích výsledků. Důstojníků a zejména generálů máme tradičně tolik, že pro ně není kam plivnout. Ale máme i dost rozumných schopných a šikovných lidí, kteří si umí pomoci sami, ale jejich možnosti jsou přirozeně znalostně, administrativně i finančně omezené. Nemáme naopak dostatek těch, kteří by se dokázali na daném teritoriu v problému rychle zorientovat a říci všem zúčastněným, jak to mají udělat a zvládnout.

To platí pro problematiku zadržování vody v krajině, stejně jako zvládnutí hospodářských následků pandemie nebo kůrovcové kalamity. Je to obecný problém správy naší země. Země se prostě nedá řídit jako podnik, když nemám dostatek loajálních nižších středních kádrů. Sebelepší generál, maršál nebo dokonce generalissimus to svým „mikromanagementem“ po telefonu a smskách napřímo nevytrhne…

Armádu prostě dělají seržanti a podnik konstruktéři, technologové a mistři…

Na závěr si dovoluji zmínit, že voda má oproti jiným kapalinám a tekutinám několik desítek anomálií a já vřele doporučuji každému, aby si o vodě něco aspoň trochu odborného přečetl. Voda je úžasná věc a úžasný jev zároveň. Zaslouží naši ochranu, péči i úctu zároveň…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele