V řadě středně velkých měst zabodovali s přehledem. Komunální volby vyhráli v Prostějově, Jindřichově Hradci, Vyškově, Písku, Pelhřimově, Havířově, Blansku, Sokolově, Rakovníku, Českém Krumlově, Náchodě, Rokycanech, Tachově, Karviné, České Lípě či Novém Jičíně.

V Bohumíně opět získali možnost sestavit jednobarevnou radu, poněvadž od voličů dostali 55 % hlasů. Až na výjimky jde o místa, kde se jejich lokální politici snaží a nehádají se ani mezi sebou, ani s koaličními partnery, ani s občanskou veřejností.

Jinde byl ale sociálním demokratům vystaven nelítostný účet. V Mohelnici, kde se proslavili vylučováním nepohodlných členů, se do zastupitelstva nedostali, přestože obecně platí, že je ČSSD více či méně ukotvena ve všech městech.

Ztratila ale cenné pozice v krajských sídlech. Nejspíš sama to očekávala v Ústí nad Labem nebo Liberci, překvapena však byla v Brně, Ostravě či Olomouci. Pokud severní a střední Morava bývala baštou oranžových, dnes může na staré dobré časy vzpomínat i v Bruntále nebo Frýdku-Místku.

Nebylo by nic snazšího než se vymluvit na trvalý pokles důvěry lidí ve strany. ODS ledaskde rovnou zmizela z politické mapy. Zato ANO roste rychleji, než stačí budovat svoji regionální strukturu. Daří se mu hlavně tam, kde občané udělali na vlastní kůži špatnou zkušenost, kde se vyskytly kauzy, aféry a skandály. A ty jdou často i za sociálními demokraty.

V Ostravě se rozešli se svým primátorem Petrem Kajnarem. Vzájemně padaly nelichotivé výrazy. ČSSD ve městě výrazně oslabila a Kajnar se svým trucpodnikem do zastupitelstva nepronikl.

To v Mělníku její bývalý starosta Ctirad Mikeš se svým novým hnutím rovnou zvítězil. V Brně se zase sociální demokraté vzdálili místním obyvatelům. Dobře patrné to je na případu přesunu vlakového nádraží.

Politická strana přestává být atraktivní, když její reprezentanti víc času než mezi svými přirozenými příznivci tráví zavření na sekretariátech nebo v luxusních restauracích ve společnosti byznysmenů. Sociální demokracie slábne tam, kde ztrácí svoji identitu.

Exemplárním případem se v minulosti stala Praha, v níž dodnes živoří, ačkoli ve většině evropských metropolí hraje prim. O tom, že její pražská buňka je nepoučitelná, svědčí i to, že v pátém pražském obvodu snad z nostalgie po kolibříkově éře podpořila do Senátu kandidáta ODS, přestože mohla helfnout i protikorupčnímu aktivistovi v dresu zelených a lidovců.

Už pár hodin po uzavření volebních místností jsme z Lidového domu slyšeli o potřebě analýzy a zpytování svědomí. Jenže nikoli poprvé a asi ani naposledy. Řeči se vedou a voda ve Vltavě dál plyne.

Pokání brání i natolik praktická věc, jako je skládání městských rad. Komunální volby se totiž hrají na dva poločasy. Máme za sebou první, druhý ale skončí až zvolením starostů a primátorů. Vyhrát volby nestačí, důležité je najít pak spojence.

Proto jsou nyní sociální demokraté v Brně či Ostravě dvojnásob nervózní. Přitom v Olomouci se dokázali domluvit s dalšími stranami, obejít vítězné ANO a budou mít primátora. 

Tento tah zvládli i bez triků a stesky Babišova hnutí na kmotry neštymují s tím, že kandidátku ČSSD vedli dva političtí nováčci se zkušeností leda s akademickým prostředím.

Úlohy přesvědčit o svém postupu občany se ale sociální demokraté nezbaví. To samé platí napříč republikou a obzvlášť tam, kde jednoznačně vykolejili. Není důvod, aby jejich eventuální nečinnost příště vyústila v lepší výsledek, než byl ten víkendový. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.