Pokud by někdo chtěl volit ANO s tím, že tak jeho hlas nepřipadne stranám jako ODS či KDU-ČSL, má smůlu. Ještě nedávno přitom platilo, že se kde kdo vymezoval zejména vůči ANO, a to konkrétně ČSSD, TOP 09, ODS i Realisté.

Zpráva ze sjezdu ČSSD: Bohuslav Sobotka dvoutřetinovou většinou hlasů obhájil post předsedy ČSSD. Ve svém projevu přítomným delegátům sdělil, že je odhodlán usilovat o vstup do vlády. Upozornil však, že tento vstup podmiňuje účastí v takové vládě, ve které ČSSD prosadí svůj program.

Ještě před svým zvolením měl kandidátský projev, ve kterém upozornil, že nadcházející volby do Sněmovny budou velmi ostré s politickým střetem, který se v historii ČR ještě nekonal. „Volby budou o síle ČSSD... a to nejen o tomto, ale i o charakteru země," hřímal již chraplavým hlasem Bohuslav Sobotka.

Bohuslav Sobotka dvoutřetinovou většinou hlasů obhájil post předsedy ČSSD. Ve svém projevu přítomným delegátům sdělil, že je odhodlán usilovat o vstup do vlády. Upozornil však, že tento vstup podmiňuje účastí v takové vládě, ve které ČSSD svůj prosadí program.

Ještě před svým zvolením měl kandidátským projev, ve kterém upozornil, že nadcházející volby do Sněmovny budou velmi ostré s politickým střetem, který se v historii ČR ještě nekonaly „Volby budou o síle ČSSD... a to nejen o tomto, ale i o charakteru země," hřímal již chraplavým hlasem Bohuslav Sobotka.

Jaroslav Faltýnek nám ale vzkázal: „Umím si představit spolupráci s ODS, lidovci, se Starosty a nezávislými a dalšími subjekty“. A hned jsme se dozvěděli, že místo nějakých programových priorit platí staré osvědčené židle (aneb poslanci hned všechno snesli, když je obdařili křesly): „Kdyby Andrej Babiš řekl, že nám dá silová ministerstva a budeme snižovat daně a výdaje státu, tak asi nebudeme mít nic proti. V ODS ale vzbuzuje hrůzu myšlenka, že by si nás Babiš koupil za příslib ministerstva kultury. To by byl konec ODS“, řekl Právu člen ODS, který si nepřál být jmenován.

Petr Fiala, předseda ODS, však na ANO a jejím předsedovi nenechává nit suchou: „Pokud politika je tady mafie, tak on sám (Babiš) je přinejmenším konsiliér“. Navíc se tématem, kde se mezi ODS a TOP 09 na jedné – a ANO na druhé straně – vyhloubil příkop, stala elektronická evidence služeb. „Už od začátku kritizujeme nejen ten rozsah, na koho se EET vztahuje, ale zejména samotný zrod toho systému.“ (Více viz).

Pokud by hnutí ANO šlo do vlády s někým, kdo chce zrušit EET, ztratí před svými voliči tvář. Stejně tak by ale o tvář u vlastních voličů měla přijít ODS, jestliže jí najednou EET vadit nebude. Dokázala by tím, že to vše byla z její strany toliko účelová hra, ve které slova neplatí.

Navíc bychom neměli z naší paměti vytěsnit projev Petra Fialy, který v ANO viděl přímo hrozbu demokracie: „Boj proti korupci zní ovšem – při propojení politické, ekonomické a mediální moci – už trochu nedůvěryhodně. Nechceme-li se jednou probudit v zemi, kde vládne firemní pořádek, ale kde není demokracie, tak se rychle začněme společně bránit“. Nebo že by hrozba demokracie končila tam, kde začíná vstup ODS do vlády?

Co vlastně platí?

Jsou-li nyní zmatení potenciální voliči ANO a ODS, co teprve si počne občan, který by chtěl podpořit ČSSD? Její předseda totiž něco jiného prohlásil v říjnu 2016 – a něco zcela opačného v únoru 2017 (on to mimochodem dělá často a u celé řady témat, od církevních restitucí, přes postoj k migraci až po otázku, s kým kooperovat). Zatímco v říjnu minulého roku pan Sobotka vysvětloval, že ČSSD nemůže být „zaměřena pouze na sociální témata“ a že potřebuje oslovit hlavně mladé a městské voliče, v únoru 2017 již cílí na voliče zcela jiné – a to ty, jimž by nevadila koalice ČSSD s KSČM. Teď jde jenom o to, která skupina potenciálních voličů rozluští, jaké stanovisko jejího předsedy je to pravé (nebo levé)?

„Pro nás je důležité, abychom byli schopni získávat více hlasů ve velkých městech. My jsme dokázali uspět na venkově, ale výrazně slabší pozice ČSSD byla ve velkých městech jako Brno nebo Ostrava. Jedna z věcí, na které se musíme podívat, jsou témata jako ochrana životního prostředí, kultura, otázky digitální ekonomiky, vůbec téma virtuálního prostoru, kde se pohybuje řada lidí z nejmladší generace. Jsou to témata, kterými se dnes zabývají Piráti. Tady vidím posun z hlediska programových priorit. Nezůstávat jen klasickou stranou zaměřenou na sociální témata“ (Viz). Životní prostředí a digitální ekonomika se zřejmě v pojetí B. Sobotky v únoru dostaly na druhou kolej, na niž byla loni v říjnu odsunuta sociální témata. Ta se nyní mají hodit jako reklamní tahák – samozřejmě do chvíle, než by ČSSD sestavila vládu: „Bohumínské usnesení vězí v historii. Formálně se ani není potřeba k němu vracet. Bylo přijato v nějakém historickém kontextu v době, kdy byla na politické scéně úplně jiná situace“.

V KSČM se zřejmě orosili a tento „polibek smrti“ ze strany ČSSD (KSČM by se v jakékoli vládě zcela zdiskreditovala, protože z logiky věci nemá být prosystémovou stranou) rychle ze své líce setřeli.

„Já si nedokážu představit takové rozhodnutí jménem KSČM, které by přistoupilo na souhlas s tím, abychom nesli spoluodpovědnost za politiku diktovanou Severoatlantickou aliancí“, vyjádřil se k Sobotkovým slovům místopředseda KSČM Josef Skála. B. Sobotka a jím vedená ČSSD se tak stávají nevolitelnými pro stále větší část naší společnosti. A brzy jediným, kdo si myslí, že politickou sebevraždou by bylo nepodpořit stávajícího předsedu ČSSD, bude pan Chovanec.

Ideální pár: Jeden v opozici, druhý ve vládě…

Divadlo plné nejasných vyjádření nám ovšem nehrají výhradně ČSSD, ANO a ODS. Dalšími aktéry jsou Starostové a nezávislí, kteří se vybodli na TOP 09 jako na neperspektivní zátěž a poohlédli se po „atraktivnější milence“ v podobě KDU-ČSL. Toto jednání nelze klasifikovat jako ryze etické.

Horší to však budou mít voliči STAN a KDU-ČSL v případě, že obě strany půjdou do voleb jako jedna síla. Jeden subjekt totiž bude nadále mluvit dvěma jazyky. První bude tvrdit, že kooperace s ANO je nemožná: „Moc si nedovedu představit, jak bychom vyjednali program. ANO chce centralizovat, výrazným způsobem posílit byrokracii, narušuje svobodu a vyrábí Velkého bratra. V našich programových prioritách máme přesný opak“, sdělil občanům pan Gazdík. „Platí slova Karla Schwarzenberga, že koalice se dělají až po volbách. Do té doby se nemá cenu k ničemu vyjadřovat“, vyjevil oproti tomu Právu své stanovisko předseda KDU-ČSL, Pavel Bělobrádek.

Každý podporovatel STAN tak musí vidět, že pro KDU-ČSL by kooperace s ANO žádným problémem nebyla. Vždyť obě strany už jsou v jedné koalici. Jak se asi zachová případný slepenec KDU-ČSL a STAN? Starostům patrně nedošlo, že s TOP 09 byly oba subjekty v opozici, zatímco jejich nová partnerka, KDU-ČSL, se celou dobu vyhřívá na koaličním výsluní.

Aby fraška byla úplná, publikoval Jakub Patočka v Deníku referendu text, v němž mimo jiné radí: „TOP 09 a Zelení, nebudou-li mít jinou možnost, protože na sebe zbydou, mají rovněž povinnost – ke svým voličům i k zájmům státu – se spolu na nějaké předvolební alianci dohodnout. Pirátům by pak měl někdo, kdo to dokáže, někdo, jako byl Václav Havel, vysvětlit, že ač je jejich smělost sympatická, sami pět procent prostě překročit nemusejí, a mají-li tedy jen špetku odpovědnosti ke státu a k vlastním voličům, s někým se ještě spojí.“ Jak vůbec může redaktor a sociálně demokratický politik v jedné osobě navádět ke spojování stran se zcela antagonistickým programem? Ke komu se podle něho mají Piráti připojit? K TOP 09, která deklaruje zcela odlišný pohled na sociální problematiku i přístup k prosazování prvků přímé demokracie? K ČSSD s M. Chovancem ve vedení? Nebo snad k Babišovu ANO?

Jeden jako druhý…

Pokud se jednotlivé politické strany voličům rozhodly vysvětlit, na co jim jsou jejich politické programy, nemohly být názornější. Na základě čeho pak ale občané mají zodpovědně vybrat? Jediné zbylé kritérium, které budou moci ocenit, je totiž míra lačnosti jednotlivých stran a jejich leaderů po politických korytech. Zbývá vyřešit jediné – jaký zájem máme na tom, aby se někdo, kdo se ani nesnaží předstírat, že hájí naše potřeby, dostal k moci?

Autor svůj text píše rovněž pro web !Argument.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.