To je případ sociální demokracie a pánů Sobotky s Chovancem. Ti dva by na základě deklarovaného nikdy neměli najít společnou řeč. Přesto spolu kooperují jako siamská dvojčata (Viz ).

Ještě horší potom je slepenec dvou stran, který se tváří jako strana jedna, třebaže každá polovina míří opačným směrem. Nejde o to, že by zde byl střet mezi levicí a pravicí, tedy mezi antisystémem a systémem. Tento střet bohužel neprobíhá nikde.

Voliči STAN Babiš vadí – a co Půta, neodradí?

Je to soupeření mnohem více přízemní. Jedni budou voličům vysvětlovat kooperaci s A. Babišem, druzí potom spojení s politikem podezřelým z korupce, a to M. Půtou.
Pan Půta je sice nadále vyšetřovaným (viz ), přesto jeho politická hvězda přímo září (nyní v roli hejtmana).

Za zmínku rozhodně stojí fakt, že panu Půtovi vyjádřili podporu jak P. Gazdík, tak M. Kalousek: viz.

V Praze má za koalici KDU-ČSL a STAN stanout jako lídr právě Gazdík (Viz ). Neměl by v případě, kdy by byl pan Půta nadále vyšetřován, vyvodit osobní odpovědnost – a z kandidátní listiny odstoupit?

Byl to přitom pan Gazdík, kdo si po zatčení D. Ratha liboval:

„Je to důkaz toho, jak už tady naznačoval pan místopředseda Filip, že nikdo ani z nás politiků si nemůže být ničím jistý, že nejsme žádná kategorie nadlidí, kteří by si mohli dovolit víc. Naši středočeští starostové často mluvili o tom, jak se David Rath choval tak trochu jako nadčlověk ve své funkci hejtmana, jako trochu gubernátor Středočeského kraje a co všechno si dovoloval. A pro nás politiky by to mělo být tady v tomto poučení, že my nejsme žádní nadlidi, že na nás se vztahují stejné povinnosti a stejné, stejné zásady, ba dokonce větší morální zásady, protože máme konat službu veřejnosti. A já věřím, že mezi politiky je naprostá většina těch, kteří konají službu veřejnosti… Prostě už Masaryk říkat nebát se a nekrást a je to něco, v čem my politici určitě máme jít příkladem k tomu, aby, aby se morální zásady, jaksi byly něčím samozřejmým“ (Viz).

Zajímalo by mě, jaké poučení o tom, že „politici nejsou nadlidi“, si pan Gazdík vzal právě ve spojitosti s kauzou M. Půty, který je nadále vyšetřován, a tudíž podezřelý.

Hejtman Blisty nezajímá?

M. Půta vylučuje, že by v parlamentních volbách kandidoval: „Neumím si představit, že tady po roce zamávám voličům a půjdu do Sněmovny. Takže příští rok se na kandidátce do parlamentu určitě neobjevím. Ani jsem nezískal přesvědčení, že bych byl světu prospěšný tím, že budu poslancem“ (Viz). Půta v témže rozhovoru dává najevo svůj negativní postoj k možné koalici STAN a KDU-ČSL: „Neumím si představit situaci, kdy jsme ještě pořád v období spolupráce s TOP 09 na parlamentní úrovni a že bychom kandidovali s někým jiným. Už slyším bývalého pana předsedu Schwarzenberga, jak to přirovnává k manželské nevěře. Pokud do těch voleb půjdeme, měli bychom jít samostatně, případně samostatně ve spolupráci s těmi hnutími v regionech, se kterými jsme už teď spolupracovali.“

Jak asi příznivci M. Půty zareagují na fakt, že STAN jde do voleb po boku KDU-ČSL? A jak budou reagovat voliči KDU-ČSL v Libereckém kraji?

Co se týče pana Půty, může mít hybrid KDU-STAN ještě jeden problém. Pokud by totiž Britské listy měřily při své logice uvažování stejným metrem všem, musely by se dávno pustit do M. Půty za rozhovor pro Parlamentní listy (Jako tomu učinily např. u J. Středuly: (zde). Půta v tomto rozhovoru mj. říká: „Najednou se úřady začaly více věnovat imámům, kteří islám využívají v podstatě jako palivo pro násilí. Je otázka, nakolik jsme schopní dopředu vytipovat ty, kteří chtějí něco udělat. Nicméně model, jak s tím bojovat, existuje, i když také není stoprocentně úspěšný. Izrael dlouhodobě přežívá na nepřátelské půdě obklopen sousedy, kteří – kdyby nebyl opatrný – ho zničí s velkou chutí. Používá metody, které nejsou u části veřejnosti v Evropě oblíbené. Když terorista zaútočí s nožem či s pistolí, tak následuje odveta nejen vůči němu, ale i vůči místu, kde bydlí. Nejbezpečnějším způsobem je odradit tu komunitu, aby mezi sebou schovávala někoho, kdo něco takového chystá… Izrael máme jako vzor. Tam bychom se měli učit“ (Viz ).
Nejenže se do Půty nepustily Britské listy, mlčí ale i KDU-ČSL. Nesnaží se své voliče získávat na promigrační politiku – ve shodě s kursem TOP09? Neoznačila by podobná slova u M. Zemana za nenávistná a rozdělující společnost?

Současně je třeba si uvědomit, že exvoliči ČSSD nyní hledají svou vyvolenou stranu napříč politickým spektrem. A že část (těch, kteří jsou promigračně orientováni - a neakcentují přitom tolik sociální otázku) mohla odplynout ke KDU-ČSL. Tyto voliče mohou lidé jako M. Půta odradit.

Programová shoda nenastává…

Zajímavé rovněž bude, jakým způsobem se lidovci pokusí svým voličům prezentovat Gazdíkův hon na A. Babiše (když oni s ním sedí v jedné vládě a těší se na pokračování).

P. Gazdík totiž kategoricky vylučuje spolupráci s ANO: „Andrej Babiš by se musel očistit od svých skandálů. Pak by musela následovat nějaká elementární programová shoda, která momentálně nenastává. Naším zásadním programovým bodem je subsidiarita - co má být rozhodováno blízko občanovi, ať je rozhodnuto co nejblíže občanovi. Omezuje to byrokracii a korupci. Zatímco hnutí ANO se snaží věci centralizovat, snaží se rozhodovat shora, přibývají úředníci a přibývá i byrokracie“ (Viz ).

Pokud voliči KDU-ČSL k volbám se skřípěním zubů půjdou a svou stranu podpoří (i když i zde lze očekávat, že se někteří voliči k urnám nedostaví), u voličů STAN to může být jiné. Je možné, že část těchto voličů přejde k TOP09, protože budou předpokládat, že je zde menší šance na nějakou kooperaci s Babišovým ANO.

Co dělat, když výběr není?

Zatímco v ČSSD se ukázala totální ideová i personální vyprázdněnost, kterou podtrhuje žalostný triumvirát Sobotka-Chovanec-Zaorálek, v případě spojení STAN a KDU-ČSL bije do očí nesmírná chuť po moci. A to u obou zainteresovaných stran. Starostové a nezávislí usoudili, že KDU-ČSL je atraktivnější partnerka než okoukaná TOP09 (Nešlo tedy o nějaké ideové vymezení, ale toliko o prospěchářství). Již ovšem nebrali na zřetel, jak si tento „pragmatický krok“ přeloží jejich voliči. KDU-ČSL se hodlá zbavit puncu „holky pro kohokoli“ – a být naopak „dámou“ na pravici. Dámou, která má velké oči, že pravici pod sebou sjednotí. Tím se ale KDU-ČSL zbavuje mýtu o středové straně s velkým koaličním potenciálem. Ne nadarmo se říká, že méně je častokrát více.

Politické strany se obecně dostaly do situace, kdy všechny hájí víceméně tytéž zájmy. Potíž spočívá v tom, že se nejedná o zájmy většiny občanů, ale různých lobby. Tím pádem si již strany nekonkurují – a těžko se od sebe odlišují. Vlastně již jen rétoricky – a ani to jim pořádně nejde. Otázkou je, co si má počít volič, když na výběr jednoduše nemá.  

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.