Po všech tanečcích a slovních kotrmelcích nakonec premiér republiky kývl na náhradu za pana Babiše: VIZ. Čeho tedy nakonec dosáhl?:

1. V přímém přenosu několikrát popřel vlastní slova a stal se krajně nedůvěryhodným.
2. Ukázal, jak blízko má k panu Kalouskovi a jak si neváží koaliční smlouvy.
3. Pokusil se spolu s panem Kalouskem veškeré zlo na naší politické scéně personifikovat do podoby pánů Babiše a Zemana. Z prvního jmenovaného učinil mučedníka a současně politika, který si může hrát na onoho „moudřejšího, který ustoupí“. Dal mu tak prostor zmizet z ministerského křesla a tvářit se, jak bojuje proti všem nešvarům naší politiky.

A těm lidem to vůbec nevadí…

Pan Sobotka se snaží veřejnost přesvědčit, že hlavním problémem české politiky je pan Babiš. Zřejmě proto s ním vládl až téměř do dalších regulérních voleb. Ale to není podstatné. Podstatné je, jak se v České republice přistupuje k závažným kauzám. Za posledních cca 25 let jsme jich tu měli už požehnaně. Kolik z nich se však dostalo před soud? Kolik z nich skončilo uvězněním takzvaně velkých ryb? Není snad vlády, která by nějaký ten skandál na krku neměla. Holt miliarda sem, miliarda tam.

Je poněkud příznačné, že hlavní opoziční kritik pana Babiše, M. Kalousek, je spojen s celou sérií různých kauz, především z doby, kdy působil na ministerstvu obrany (nefunkční padáky, modernizace tanku T72, zakázky pro společnosti Zenit či Omnipol, kauza Diag Human, ad.).

Psal se rok 1998. Na Ministerstvu obrany ČR se objevuje nový ministr, M. Lobkowicz – a pan náměstek Kalousek podává demisi. Ministr nato prohlašuje: „Rozhodl jsem se bojovat proti korupci a ten boj dotáhnu až do konce, třebaže mi to před volbami moc bodů nepřinese. Pracovníci sekce si velmi volně vykládali zákon o veřejných zakázkách. Z více než sedmi set výběrových řízení se jen devět uskutečnilo veřejnou obchodní soutěží – a těm lidem to vůbec nevadí.“

Čas trhl oponou a na aféry pana Kalouska se zapomíná. On své kauzy ustál. Vydržel – a nyní sám „káže víno“: „Ale to riziko se netýká jenom České republiky, týká se celé řady zemí, zvláště v postsovětských satelitech vždy najdeme nějakého oligarchu Babišova typu. Zajímavé je, že skoro každý z nich má nějakou minulost zakotvenou v tajných službách a skoro u žádného z nich nezjistíte, jak přišel ke svému počátečnímu majetku. To je takový typický druh po roce 1989.“ A jak se vzmohl pan Kalousek – a k jakému druhu po roce 1989 patří on?