Zeman srozumitelně pojmenoval téma české politiky, okolo kterého se může točit i budoucí prezidentská volba: klimatické šílenství a jeho zvládnutí. Nadcházející měsíce ukážou, nakolik je Miloš Zeman opět o několik tahů napřed. Otázky, jež v projevu nastolil, jsou naprosto zásadní pro českou politiku příštích let. Potenciální nástupci Miloše Zemana mají již teď o čem přemýšlet.

V první části projevu se Zeman opřel o vládu a pochválil některé svoje spojence. Glosování vybraných vládních priorit však bylo jen takové intermezzo, jež by zapadlo pár minut po vypnutí kamer. To hlavní přišlo až v druhé části poselství, ve které Zeman v podstatě vyhlásil boj proti klimatickému šílenství, jehož řešení zásadním způsobem ovlivní českou politiku příštích let.

Příznivcům Grety Thunbergové, nejrůznějším ekologickým pozérům a hladovkářům i zelené odnoži v evropských strukturách musela ze Zemanových slov pořádně spadnout brada. Prezident se opět postavil proti politickému mainstreamu. Vůči rádoby samozřejmým východiskům a představil svůj vlastní pohled na jednu ze stěžejních otázek budoucí české i evropské politiky: boji proti klimatickým změnám. Zeman, aniž by si to velká část jeho příznivců i odpůrců možná uvědomovala, odpálil politickou nálož, jejíž střepy budou každodenní součástí české politiky v nadcházejícím období.

Zemanovi ale v poselství nešlo o to, oponovat za každou cenu. V celém svém projevu prezident především apeloval na racionalitu a otevřenost diskuze, ve které nesmí být vytěsňovány nepříjemné názory a zároveň na pragmatické řešení problémů. Odpovědnost postavená pouze na víře a radikální ideologii může ekonomickou prosperitu Česka skutečně ohrozit. A prezident v podstatě vyzval všechny aktéry k tomu, ať odkryjí karty a pojmenují svoji vizi řešení.

Vánoční poselství ukázalo, že silný prezident je stále připraven zásadním způsobem určovat běh událostí. Nebude už svoji kritiku tolik personalizovat, spíše se soustředí na klíčová témata. Zeman správně vycítil, že ekologická a energetická politika je tím kolbištěm, kde se do budoucna skutečně odehraje zásadní souboj.

Stovky miliard vyhozených do solárních elektráren s relativně mizivým výsledkem i vypjaté volání po uhlíkové neutralitě a energetických úsporách vyvolávají u voličů právem otazníky. Varování před ekologickým skanzenem v situaci, kdy část politické elity není schopná pojmenovat důsledky svých rozhodnutí a řídí se často spíše instinktem či voláním ekologické divočiny, určitě dopadnou na úrodnou půdu.

Opravdu se evropská politická elita může zaručit, že v situaci, kdy se USA a velká část Asie budou chovat jako neteční černí pasažéři s vlastním přístupem, přinese dosažení zdánlivě bohulibých a ambiciózních cílů občanům EU dlouhodobé výhody a garanci prosperity, na kterou byly dlouhá desetiletí zvyklí? A jak se ke všem krokům může a má postavit Česko?

Cena může být příliš vysoká a ekonomická prosperita může v budoucnu splasknout jako bublina. Česko svoji ekonomiku během několika málo let totálně nepřekope. A když, bude to za cenu vysokých nákladů i ztrát. Takových, o kterých se zatím tolik nemluví, nebo se okolo nich našlapuje po špičkách.

Kacíř Zeman apeluje na racionalitu a odpovědnost, která nebude postavená jen na přesvědčení a ideologických apelech, ale hlavně na faktech a pragmatismu. Česko podle Zemana nesmí opustit promyšlenou a obratnou politiku. Ta velí pečlivě sledovat a určovat svoje kroky i podle ostatních. Neukvapovat se a nepřikyvovat nedomyšlenostem nebo dokonce nesmyslům. Jinak skutečně hrozí to, o čem hovořil prezident: ekologický skanzen, ve kterém se možná budeme radovat z některých indikátorů a zelených povolenek, ale ve kterém zároveň bude mít kvalita života úplně jiný obsah. Je na takovou změnu většina obyvatel Česka připravena a ví, co všechno pro ni může a bude znamenat? Prezident vyzval k diskuzi, která se nutně neobejde bez názorů, které budou zejména iniciátorům rychlého „ekologického progresu“ nepříjemné.

Skanzen byrokratického socialismu zbrzdil mnohé země, Česko nevyjímaje, na desítky let. Celá Evropa právě vjíždí na trať, na jejímž konci může být skanzen ekologický. Nakonec podobně iluzorní, jakým byly onen „ráj na zemi“ za ostnatým drátem. Nestačí pouze varovat a věřit. Je třeba nacházet řešení, která nebudou utopií a ztrátou pro většinu. Moderní politika je postavená na maximalizaci užitku pro co největší skupinu lidí, jinak nedává smysl a nemá šanci na dlouhodobé přežití. A právě to bylo leitmotivem prezidentova vánočního vystoupení. Zeman v poselství vykopnul skutečně důležité téma a s odkazem na slova Tomáše Garrigue Masaryka oprávněně naznačil, že vážné a zodpovědné přemýšlení o něm bude hodně bolet.

Michael Bradík
mediální analytik