„Změna“ se stala první hodnotou a zároveň vynikajícím marketingovým nástrojem v politice logicky už po listopadu ´89. Starý režim byl většinově definován jako větší či menší zlo a tedy „Dobro“ bylo vymezeno jako to, co je co nejdál od něj. Psali jsme o tom v posledním čísle Literárek: Polistopadová politika se často vymezovala v napětí „buď-anebo“ - buď návrat zpět nebo pokrok, zlo nebo dobro, my nebo oni...

„Změna“ v tomto pojetí byla sice nezpochybnitelnou hodnotou, ale utržila první vážné šrámy. Někdo by snad dokonce mohl zapochybovat o tom, zda ještě stále zůstala sama sebou. Byla totiž jen jediná možná. Nebyla otevřenou možností budoucnosti, ale vcelku jasně nadefinovaným postupem. Navíc mnohdy nadefinovaným negativně. Vítězná změna „od“ se rychle vyprazdňovala, jakoby nebylo důležité k čemu se směřuje. Hodnotou byla prostě Změna. Tato Změna.

V lecčems to nedopadlo příliš dobře. Ne, vůbec netvrdím, že minulý režim byl lepší a že polistopadový vývoj je v principu špatný, či nenapravitelně špatný... Ale: V lecčems to prostě nedopadlo dobře. A po zhruba dvaceti letech od listopadu ´89 jsme se dostali do situace, kdy se nejúčinnějším marketingovým nástrojem v politice opět stala Změna.

V mezidobí totiž převážila definice uplynulých dvaceti let – ve veřejné diskusi, v pocitech většiny obyčejných lidí...-, jako období, kdy se ve velkém kradlo a zemi ovládala politicko-podnikatelská mafie, která vytvářela zákony pro svoji potřebu a pro jistotu ještě ovládala soudy a policii. Nepovedla se prostě ani „třetí cesta“, ani „švédská cesta“, nepovedla se příliš ani „středoevropská cesta“ a nasměrovali jsme to spíš někam na jih či jihovýchod.

Co nás zachrání? Změna!

Na Změně od zkorumpované nekulturní a neschopné politiky jistě není nic špatného. Problém by mohl být v tom, že se už skoro nikdo nezajímá o to, „k čemu“ by ta změna měla směřovat. V listopadu ´89 se o tom ještě alespoň nějakou dobu diskutovalo, dokonce snad nebyl ani jasný výsledek. Nyní je politika neméně zajatá na poli „buď-anebo“, jako po roce, dejme tomu 1992. Buď Změna, nebo návrat k minulosti, tedy ke kmotrům a krádežím a plýtvání. Opět platí, že kdo není s námi, je proti nám. Je to kmotr.

Potud to ještě vše může být realistický popis skutečných problémů, kterými procházíme. Ale kam dál? Do Chomutova? Tam vzniká koalice mezi ANO 2011, sdružením PRO Chomutov a komunisty. Podle zástupců ANO a PRO Chomutov, kteří chtějí Změnu, totiž komunisté také chtějí Změnu. A určitě ji chtějí víc, než další budoucí zastupitelé, třeba ti z ČSSD.

Ne, nemyslím si, že je dobré se zakopat na pozicích primitivního antikomunismu a případně svolávat okupační stávku škol, pokud by se někdo za KSČM stal radním pro školství. Ale přece jen bych doporučoval určitou míru ostražitosti, pokud jako nejlepší partneři pro Změnu vycházejí komunisti.

Jsme si opravdu jisti, že víme, o jakou Změnu tady jde? A to zdaleka nikoli pouze v podání komunistů.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami