Všem „hlavám států“, shromážděným v Paříži toho deštivého dne, bylo jasné, na koho především prezident Macron cílí ostří své řeči: byl to nadevší pochybnost prezident Trump.

Neboť Trump se sám prohlásil za „nacionalistu“ a celou svoji vítěznou prezidentskou kampaň vedl v duchu – Amerika především! Ale ne dost na Trumpovi, neboť spolu s ním byli „na tapetě“ všichni „nacionalisté“ po celé Evropě – dnes také hojně označovaní jako „populisté“.

Ovšem na úvod svého projevu prezident Macron sám sebe označil za „patriota“! Aby bylo dostatečně zřejmé, že mezi oběma pojmy je „hluboký“ rozdíl, prezident Macron vypálil „od boku“ - „Nacionalismus je zradou na patriotismu!“

Řekl doslova: “Patriotismus je přesný opak nacionalismu. Nacionalismus je zrada vlastenectví. Když říkáte - ”naše zájmy především“, bez ohledu na to, co se stane s ostatními, vymažete nejcennější věc, kterou národ může mít, vymažete to, co dělá národ národem, co způsobuje, že národ roste a co je nejdůležitější: zrazujete jeho morální hodnoty!“

Pro českého čtenáře tím vzniká tak trochu hádanka, neboť dovolím si tvrdit, že až do včerejšího dne český čtenář netušil, že za tím rozdílem stojí „zrada“!

V české kotlině se používá v poslední době především pojem nacionalismus, a to zejména tehdy, když media „spílají“ českému národu pro jeho český „nacionalismus“.

Pokud Češi použijí slovo patriotismus – pak spíše hovoří o „místním“ patriotovi, trochu s pejorativním nádechem o „lokálním“ patriotismu.

Takže je na místě otázka, co tím francouzský prezident myslel?

Především se domnívám, že je na místě si uvědomit, že Češi jsou malým národem. To zde říkám proto, že velké pojmy, jako je například nacionalismus nebo patriotismus, znějí naprosto jinak, pokud je říkáte jako člen velkého národa – anebo naopak jako člen národa malého.

Není to totéž.

Mnoho význačných osobností v americké historii je oslavováno tím, že se řekne byl to skutečný patriot. To se v českých poměrech říká jen s obtížemi. Nemáme takovou!

My Češi, mluvíme o lásce k národu, říkáme – byl opravdovým Čechem apod., ale v našich dějinách snad nenajdeme osobnost, jež by slula přívlastkem – byl to skutečný český „patriot“.

A nyní prezident Macron sám sebe označí za patriota, a odsoudí Trumpův nacionalismus.

Je tam dělící čára?

Domnívám se, že by to mohlo být pro českého čtenáře ne dost jasné, a tak se podívejme, co nám říkají slovníky.

Jaké definice nám nabídnou?

Abychom se vyhnuli výtce z „typicky českého nacionalismu“, nebudeme hledat v Ottově naučném slovníku, ale zajdeme si do slovníku namátkou Merriam – Webster.

Encyklopedie a slovník Merriam – Webster je, domnívám se, dostatečně reprezentativní encyklopedií, aby se i příslušník malého národa o ni mohl opřít…

První rozdíl, který identifikujeme, spočívá v tom, že zatímco nacionalismus se odvolává na „národní cítění“, patriotismus se odvolává na „vlastenecké“ cítění.

Český čtenář v tom patrně nerozpozná nějaký závažný problém.

Ale Merriam – Webster tam přece jen shledává jistý rozdíl – nacionalismus se dovolává toho, že ten který národ je – údajně - lepší a důležitější než národy ostatní, což patriotismus – prý - nedělá.  Patriotismus se nedovolává superiority národa mezi národy ostatními.

Inu, proto se Macron hlásí k patriotismu, zatímco Trump, pokud není zrovna „populistou“, je „vulgárním“ nacionalistou.

Nicméně lze dohledat, že pokud potřebujete synonymum pro pojem nacionalismus, Merriam – Webster vám nabídne patriotismus. A samozřejmě naopak.

O co tedy prezidentu Macronovi šlo?

Oproti všem výtkám a osočování, jimiž Čechy a jiné Evropany kdokoliv častuje, je tu jedna hranice, již podle všeho respektuje i prezident Macron. Tou hranicí je národní kulturní identita.

Dokud se národ, sám od sebe, demokraticky nerozhodne, že se přestane cítit příslušníkem českého či jakéhokoliv jiného národa, ale bude se cítit příslušníkem národa třeba Evropského, do té doby všechno osočování národů, které se nebudou cítit třeba dost „Evropsky“, bude narážet na problém.

A tady se dostáváme k poznání, že jinak pojmy nacionalismus a patriotismus používají „velcí národové“, a jinak se tyto pojmy používají v malých zemích třeba i u nás, v Česku.

Národní identita znamená, že národ a každý jeho příslušník musí cítit vnitřně, nakolik je Čechem a nakolik se cítí Evropanem…

To nelze nadirigovat z Bruselu a tady jsou veškeré pokusy pana Junckera a jeho souputnků v EU, viz Junckerovo vyjádření v Ansbachu v létě roku 2016 o odstranění hranic, a tedy odstranění národní kulturní identity, liché a „předčasné“…

Ale, jak říkají "moudří" nejcennější lidskou vlastností je vytrvalost!

Ta někdy dokáže překonat i přírodní zákony...

Miloš Horký