„Napříč Spojenými státy v neděli pokračovala vlna protestů proti policejní brutalitě, kterou spustila smrt černocha George Floyda...“ Američtí novináři si zoufají a hledají příčinu – co se to, proboha, s tím dnešním světem děje? Rabování, strhávání pomníků a pamětních desek a jejich znesvěcování „čáranicemi“ všude na světě - chudák Winston Churchil...

Násilnosti a vandalismus už „neruší“ jen „journalisty“, ale obtěžuje normální prosté lidi, třeba když jdou na nákup. Jsou to jevy, na které jsme nebyli zvyklí. Budeme si muset na takové jevy nyní zvyknout – nebo je to jen taková „anomálie“ a vše se vrátí k normálu? Věřme, že si na takové jevy nebudeme muset zvykat. Inu – každý z nás musí jít čas od času „na nákup“. Pokud bychom si museli zvyknout, potom by to byl jistě jen dočasný jev, který by dřív nebo později eskaloval do oblastí, kde by stát musel zasáhnout. Tedy – doufám, že stát by zasáhl proti neustávajícímu vandalismu. Nicméně – v dnešní situaci – co je příčinou toho, co se děje?

Odpověď je vcelku nasnadě, byť jsem ji dosud v té haldě komentářů u nás, ani ve světě nezahlédl.

Odpovím vám, co je toho příčinou, ale už dopředu prosím ty z vás, kteří se budou cítit mou odpovědí „dotčeni“, abyste ještě dřív, než „bouchnete“ do počítače nebo „s odporem“ rychle přešli na jiný, vašim ideálům „přítulnější“ článek, se pokusili dočíst tento článek do konce. Třeba jen z toho důvodu, abyste se dověděli, co zas kdo „vymyslel“, aby se pokusil zpochybňovat „pravdy“, které jsou „vám“ - a musí být přece všem – už dávno jasné. Zkuste to. Jen tak – k úvaze. Prapříčinou toho, co se dnes děje, je hnutí, jež se skrývá pod přívlastkem – liberální demokracie. Lze to dokumentovat na mnoha případech.

Americký akademik Michael Tracey, televizní producent se specializací na veřejnoprávní vysílání: „Když si dnešní novináři dovolí říct cokoliv, co se jen nepatrně odchyluje od konsensuálního názoru (názoru liberální demokracie), jejich živobytí může být zničeno. Proto nastupuje mezi novináři autocenzura, která je nyní v mediálním světě již zcela mimo kontrolu. Je to atmosféra ještě dusnější a škodlivější, než klasické formy cenzury vládními úřady. Pokud cenzurujete sám sebe, rezignujete na svou vlastní individuální schopnost napsat cokoliv, co by obohatilo čtenáře. Což původně bylo vlastním smyslem žurnalistiky.“ Tracey popisuje situaci v Americe a obzvlášť v New York Times.

Tomuto pánovi je dnes kolem sedmdesátky, takže on určitě (!?!) „nemá co mluvit“ do světa dnešní žurnalistiky, byť je ověnčen mnoha americkými oceněními. Já jsem však jen chtěl dokumentovat, že pokud budeme z našeho malého Česka reagovat na tyto jevy, měli bychom si uvědomit, že ta „záležitost“ má mezinárodní rozměr. Problém liberální demokracie je problém celosvětový, nebo spíše - je to problém „západní“ kultury.

Na úplném začátku tohoto hnutí stálo – řekněme že oprávněné - přesvědčení, že „demokracie je natolik silná, nakolik je převládající „většina“ tolerantní k právům „menšin“. To „většina“ na Západě dnes už prokázala – svým úsilím zabezpečit práva národnostních a všech možných jiných menšin, včetně práv žen, práv gayů a leseb, práv dětí a práv osob s odlišnou barvou kůže než barva kůže „většiny“. Mnoho těchto osob patří k znevýhodněným skupinám, a pak tato „většina“ respektuje i práva osob znevýhodněných nábožensky, genderově, sexuálně, etnicky, rasově, či zdravotně.

Ale právě v tom je zakopáno „čertovo kopýtko“. Abyste v Česku pochopili, co znamená pojem „zabezpečit práva menšin“, dovolím si vám předložit příklad z jiné země, se kterým se v Česku nesetkáte.

Ti z vás, kteří jsou fanoušky kopané, s potěšením sledují zápasy Champions League. Inu, je to svátek fotbalu. Před několika lety se na stadiónu, kde se odehrával takový zápas, objevil jev, který byl tak trochu vyjímečný - jistá mezinárodní organizace skoupila vstupenky do celého jednoho sektoru hlediště na stadionu. Snad 20 000 míst. A na každé sedadlo umístila samolepku - „No to racism“. Žádná vstupenka na takový zápas není levná. Počítejte 80 až 150 EUR.
20 000 vstupenek x cca 100 EUR – je bratru 2 milióny EUR.

Takovýto čin se opakoval několikrát na různých stadiónech. Nebudeme rozebírat utracené peníze od organizace, na kterou přispívá každý občan na světě, jednalo se o organizaci pod záštitou OSN. Jenže – umíte si představit důsledek, který to vyvolalo druhý den a následujících pár dní po zápase? Já žiji v Irsku, ale podobně to zafungovalo i ve Velké Británii.

Běloši byli tímto – všeobecně a veřejně - osočeni z rasismu. Samozřejmě, můžete tvrdit, že to bylo „ne-adresné“ a tak podobně. Jenže – následující den se na silnicích strhlo peklo. Řidiči v Irsku a v Británii, mezi nimiž je mnoho černochů, se následující den začali mstít za rasismus bělochů. Jezdili bezohledně. Slyšel jsem od mnoha známých tu v Irsku, ale i z Anglie, že mnoho dětí, které vozí do školy jejich maminky v krásných autech, se den následující po takovém zápase, nedostavilo do školy, protože maminky měli obavu se vypravit na silnici. Ta obava byla právě kvůli násilnickému chování řidičů, kteří se cítíli být jaksi povzbuzeni tím - „no to racism.“ Nevím, co se jim honí v hlavách, ale mnoho maminek následující den raději neodvezou děti do školy a omluvili je.

Už tu bylo uvedeno, všichni jsme - slušní lidé, jenže po takovém „podnětu“ se mezi námi, „slušnými lidmi“, vždy najde pár lidí, kteří využijí nastalé situace.

Ještě jednou tu opakuji – všichni jsme slušní lidé, ale bohužel, vždy, i mezi slušnými lidmi, se najde pár „všiváků“, kteří si to vyloží po svém. Popravdě řečeno – oni čekají přesně na takový podnět. To je přesně to, co se děje při současných násilnostech a rabování v Americe, v Británii a kdekoliv jinde.

Ohledně smrti Georgea Floyda, bývalý český velvyslanec v USA a v Rusku Petr Kolář připomíná: „Trochu se zapomíná na to, že americká policie používá tyto metody obecně proti každému. Takže to není nutně spojeno s rasismem.“

V ulicích evropských měst byla v posledních dnech poškozena řada soch lidí spojovaných s rasismem, kolonialismem či otrokářstvím. Několik pomníků už nechaly úřady odstranit. V Británii o víkendu strhli demonstranti sochu obchodníka s otroky Edwarda Colstona v Bristolu a na sochu bývalého premiéra Winstona Churchilla v Londýně napsali, že byl rasista. Podobný nápis se objevil i na Churchillově soše v Praze. V Lisabonu v pondělí barvou potřísnili sochu jezuitského misionáře Antónia Vieiry.“ Vždy se najdou lidé, kteří si to vezmou jako záminku k násilí. Takové lidi najdete mezi bělochy, mezi černochy i mezi Číňany.

Příčina je v tom, že liberální demokracie přeceňuje úlohu práv těchto menšin. Právo menšiny není právem absolutním. Právo menšiny je stále jen právem menšiny. Mělo by být onou převládající „většinou“ respektováno, ale nikdo nemá právo bourat sochy a tím nabourávat výklad dějin, který zastává většina. Jsou tu demokratické prostředky, jak se lze domoci svých práv – třeba i takovéhoto odstranění sochy.

Ale nikdo nemá právo učinit z vymáhání práv záminku k rabování:

• Policie přenechala „lidu“ část Seattlu
• V Belgii strhli sochu krále Leopolda II. kvůli krutovládě v Kongu
• „Špinaví Židé.“ Skandování na demonstraci proti rasismu v Paříži se zvrhlo

Politické procesy jsou natolik komplexní, že se často vzpírají jednoduchým vysvětlením. Mezi taková jednoduchá vysvětlení patří i ideologie liberální demokracie. Liberální demokracie svými jednoduchými recepty nahrává násilným živlům, které na takovou záminku – jen čekají.

Ještěže jsme – my všichni, v Americe i v Evropě - slušní lidé...