To zásadní, co si já z knihy odnáším, není u Dalajlámy překvapivé, ale pro pohled do budoucnosti demokratické Evropy nepoužitelné. Proč? Jeho kontakty se "Světem" se odehrávaly především s učenci a duchovními představiteli různých církví a směrů a nebo účinkoval jako tribun na náměstích plných příznivců. Ústřední myšlenkou je jeho tvrzení, že je možno si ponechat svou plnou víru a přitom respektovat ve svém sousedství jinověrce. Tou kuchyní, kde načerpal podklady pro toto tvrzení, je nábožensky specifická Indie.

Tak jako u všech jím zmiňovaných náboženství, tak i u islámu se zbytečně zaobírá vznikem a historií, při čem až trestuhodně vynechá celou fázi násilného šíření. K přiznání, že s islámem nepřišel příliš do styku, chybí konstatování, že do většiny islámských států (navštívil pouze Jordánsko) by ho vůbec nepustili. Proto o islámu mluví hlavně jen ze zkušeností se vstřícnými muslimy ze sousedství jeho dlouholetého nového domova v Indii, pak ještě na setkáních na různých konferencích; a to je velmi málo. Však také u vyjmenování řídících muslimských textů uvádí jen Korán a hadísy; zcela vynechal sunnu, na kterou se často vykladači Koránu odvolávají.

Dalajlámovo hledání soucitu ve všech náboženstvích při jejich srovnávání je akademické a naivní. Ano, našel jej; i v islámu. V Koránu lze totiž najít vše. Ve stejném duchu při 1. výročí událostí 11. září ve svém projevu v Národní katedrále ve Washingtonu varoval Američany, aby pro "hrstku zlovolných muslimů" neodsuzovali celý islám jako militantní náboženství. Velmi by zajímalo, co by přednášel cca stotisícové "hrstce" muslimů v islámských zemích, kteří v ulicích radostným tancem a souhlasnými hesly 11. září oslavovali!! 

Dalajláma je jistě velká duchovní osobnost, která hledá v každém dění to dobré a své pozitivno rozváží do celého světa (kromě islámských zemí). Nás samozřejmě nejvíce zajímá Evropa a její muslimské osazenstvo. A rovněž příchozí s islámem z jejich rodných zemí; troufám si tvrdit, že i pozitivizmem prosycený Dalajláma by  nemohl jejich pojetí islámu hodnotit kladně. I sami muslimové si uvědomují, že se liší ve výkladu základních textů a tak i Dalajláma by musel přiznat, že není muslim jako muslim. Není od věci si takové dělení nastínit.

1) Džihádista, potencionální terorista, nacházející se na Boží stezce.

2) Radikál s tendencí návratu ke kořenům islámu; k Mohamedovi. I ti dokáží ze svého středu svou rétorikou vygenerovat toho z bodu 1.

3) Zpravidla sunnita, který rád plnými doušky užívá demokratického pravidla o svobodě vyznání, ale hlavně mezi svými propaguje uzákonění práva šária. Rovněž stupňuje požadavky od halal porážek, přes úlevy ve školách a úpravu osnov (bez evoluce, holocaustu, dějiny křesťanství a růžovou úpravu těch vlastních atd. - nejlépe mít školy vlastní), separaci dle pohlaví ve zdravotnictví a pod.

4) Muslimové, kteří přijali společenské uspořádání dle majority, do mešity moc nechodí a nebo vůbec, ale nejsou ochotni se jakkoli angažovat. Bohužel. To je právě ta skupina, která by mohla negativní vnímání islámu silnou většinou občanů posunout do lepší roviny.

5) Několik málo "osvícených", kteří by byli ochotni se aktivně podílet na tvorbě Kodexu evropského muslima, tedy na islámské verzi křesťanského Nového zákona, ale je jich málo; s oblibou říkám jak čtyřlístků v jeteli.

Nechtěl jsem počtem kategorií kopírovat pět pilířů islámu, k nimž někteří, dle mého oprávněně, přidávají šestý; džihád ve všech podobách. Tak jako nebude Dalajláma promlouvat do duše o soucitu miliónu nových, převážně ekonomických migrantů, nebo se nebude vyjadřovat např. ke způsobu ztráty indického přijatelného souseda na území dnešního Pákistánu a nedávným válkám v Kašmíru, tak stejně se k podstatě problému s islámem v Evropě nebudou vyjadřovat naše a evropské současné elity. A to se musí změnit! Přehršle dopisů, výzev, petic a demonstrací změnu nenavodily. Pamatujte na to, vážení občané, při volbách! Jinou změnou už je jen občanská válka a tu si z Evropanů, domnívám se, nepřeje nikdo.