Turecká nahrávka, v podobě protestu s výhrůžkami proti nepřipuštění tureckých propagátorů boření sekulárního státu, dala Marku Ruttemu, lídrovi vládní VVD, příležitost k předvedení tvrdé ruky. Taková nahrávka, v přesný okamžik, měla cenu zlata. Rovněž potlačení protestu holandských Turků (cca celkem 400 000 - možnost dvojího občanství), přineslo plus body. Určitě body z tábory váhajících voličů, kteří již měli s lehkou preferencí v ruce lístek pro Gerta Wilderse z PVV.

Nechci se rozepisovat o dění na holandské politické scéně, ale bude jistě zajímavé sledovat, zda budoucí kroky holandské vlády nebudou pro ty voliče, kteří na poslední chvíli změnili cílovou stanici svého hlasu, zklamáním. Snaha Bruselu otupit ostré hrany a spor urovnat na přijatelnou úroveň, dostane prostor až po tureckém referendu. Turecká strana sice střílí z těžkých zbraní, ale paradoxně vítězství Erdogana v referendu  bruselskému snažení pravděpodobně pomůže.

Důležité je si všimnout chování Němců a Holanďanů turecké národnosti nebo i těch s trvalým pobytem; bylo výmluvné! Jestli bude ještě někdo blekotat o nějaké integraci, je potřeba jej poslat co nejrychleji k lékaři; má vážnou psychickou poruchu. Nebo jako léčebnou terapii mu doporučit projev v turecké čtvrti o tom, jak Erdogan ničí poslední zbytky sekulárního uspořádání v Turecku. A doporučuji bez ochranky, aby chování těch "integrovaných" bylo upřímné a přirozené. Není nad osobní zkušenost; nevýhodou je, že by to mohla být, mezi např. "občany Německa", zkušenost poslední.

Ve Francii by byl dobrý postup Marine Le Pen do druhého kola. Dále už to nepůjde, protože většina neúspěšných vyzve své ovečky k volbě protistrany. Nevím, zda by byla dobrou prezidentkou, ale díky jejím názorům a jejím příznivcům byla Pandořina skříňka otevřena a už nepůjde zavřít.

Při návratu k titulku a pohledu na domácí scénu očekávám pro podzimní volby útlum sluníčkových projevů a pozvednutí dřevěného meče, narychlo vyřezaného, proti islámské rozpínavosti. Hlas těch, kteří se už léta snaží přinutit mainstream k veřejné diskusi o postavení islámu v Evropě, o jeho pravděpodobně nezákonné existenci, zanikne v hřmotném halasu náhle se zjevujících "bojovníků". Tedy bojovníků jen na těch pár měsíců před volbami. Očekávám, že holandský příklad potáhne a už teď se možná v některých stranických kancelářích vymýšlí scénář, který je v politice dobře znám:  "ukradené téma"! Jen si neumím představit, co splní tu "tureckou náplň".

Lidé z BPi plní především aktivistickou úlohu, ale při budování schodů k všeobecné informovanosti o nebezpečí islamizace se naučili podívat i do zákoutí jiných témat jako je školství, kultura a další obory, pro které má své a spolupracující odborníky. Bude na voličích, zda nechají po vybudovaných schodech proběhnou nějakou rychlokvašku, a nebo dají důvěru těm, kdo již léta vědí o čem mluví, mají-li na mysli bezpečnost občanů.

Miroslav Kulhavý