Pozoroval jsem vedení sociální demokracie. Stáli tam takoví spokojení chlapci a tvářili se, jak to vlastně vyhráli. Tedy, nevyhráli to tak úplně, ale radovat se mohli. Trochu to pokazila ta Alena Gajdůšková, ale Čuba byl příliš silný soupeř. Na Zlínsku za sebou zanechal těžko přehlédnutelnou stopu, i když se to neustále někteří snaží přehlédnout.

Ostatní strany se ostatně také nepyšnily neúspěšnými kandidáty. Není ona ale také místopředsedkyní sociální demokracie? Nebo už není? Nebo ještě je? Nevím, v každém případě na té konferenci měla být. A možná jí měl předseda Sobotka poděkovat, i když nevyhrála. Ne vždy se totiž dá vyhrát, ale není všem dnům konec. Prohra může být první krok k další výhře. Ale asi na ni mezi těmi spokojenými chlapci nezbylo místo. Možná by se tvářila smutně. Taková je politika, řeknete mi. Asi ano, ale to neznamená, že taková být musí. Takže by to chtělo trochu více nadhledu a velkorysosti, přátelé.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami