Nechci a ani nemohu zde, na těchto místech obhajovat tu či onu doktrínu, ale chci se zaměřit na samotnou podstatu.Existuje totiž jeden základní univerzální výklad, který obsahuje vše podstatné bez sáhodlouhých výkladů. Mluvím o Biblickém desateru. Zde je obsaženo v kostce vše, co je pro člověka a jeho slušné bytí zcela zásadní. Možná si položíte otázku-jak já coby komunista mohu mluvit o Biblickém desateru, když komunisté jsou ateisty. Řekl bych, že právě proto o tom mohu mluvit, protože mám jistý odstup a nadhled, přičemž osobně věřím v cosi mezi nebem a zemí, ale nevím jak to správně pojmenovat a tak tomu říkám po svém-universum.

Nikdo z nás na zemi si totiž s bohem ještě pravicí nepotřásl, neobjal ho nebo něco podobného. Ani papež není tím vyvoleným. Desatero je však jednoduchým a zcela nadčasovým stále platícím návodem k slušnému bytí. Budeme li ho porovnávat s politickými a systémovými směry, tak dojdeme k závěru, že z podstaty desatera vychází hlavně socialismus, komunismus a demokracie. Pokud však nenajdeme v sobě tu sílu a odvahu desatero dodržovat a žít podle něho tak pojmy socialismus, komunismus i demokracie zůstanou jen abstraktními pojmy a nemohou dojít ke svému naplnění. Bez dodržování základních principů desatera jde jen o ubohé tlachání o ničem bez možnosti jakéhokoliv posunu žádaným směrem. Sami vidíme, že na této velké banalitě hoří veškeré systémy, umírá demokracie, právo je buď bezzubé, nebo slouží pouze vyvoleným. Takto bychom mohli pokračovat ve všech sférách života.

S církví to nemá vůbec nic společného-to jen tak na okraj, abych nebyl nařčen z propagace modlářství či církve. Církev je totiž institucí, nikoliv vírou v cosi. Církev je v mnoha směrech právě nositelkou sváru a zla, které je zahaleno do zlatavé řízy. Bůh totiž nebyl nikdy katolíkem, evangelíkem, protestantem, jehovistou, mormonem, islamistou atp. Církev zneužívá dar universa ve svůj prospěch a udělala si na principu šíření té své pravdy ohromný byznys. Proto osobně říkám, že věřím. Nikoliv však církvi a nějakým černoprdelníkům ke kterým se vždy hrdě hlásil a hlásí Miroslav Kalousek. Tento muž o sobě prohlásil, že je křtěným, biřmovaným katolíkem. Možná je to i pravda a na jeho příkladu vidíte, jak ošidné to je. Mít plnou hubu křesťanství a křesťanské lásky – to umí každý moula, aniž by věděl, oč vlastně jde. Žít tak-to už je zcela o něčem jiném. Vezmeme li Českou politickou scénu tak sítem desatera by prošel vskutku málokdo a zde je právě ten zásadní problém. Vyjmenujme si některé body desatera a porovnejme, zda se podle nich politici chovají.

Bod č.1    Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Toto pravidlo je porušováno dnes a denně, protože mnohým se staly bohem peníze nebo jiné hmotné statky a také moc.

Bod č.2    Nevezmeš jména božího nadarmo. Také zvláštní – ve jménu božím se vraždí, válčí, znásilňuje a zotročuje se lid. Církev svatá má na tomto stavu lví podíl spolu s politiky.