Bojem proti fašismu se v posledních několika desítkách let zaštiťoval kdekdo. Druhoválečný konflikt je interpetován jako boj proti fašismu, za komunismu nás učili, že naši američtí nepřátelé jsou fašistické stvůry, a i v posledních letech se bojuje proti fašismu – když se dnes člověk nešťastně přimotá kdekoliv v Evropě na nějakou politickou demonstraci, tak je vcelku pravděpodobné, že ti největší raubíři a chaoti, kteří tam budou, budou bojovníci proti fašismu. Mám takové neklidné tušení, že v hnutí Antifa kdekoliv po Evropě se nenajde ani jeden, natož hrstka spravedlivých, kdo by dokázal říct, co je fašismus, když už proti němu tak usilovně bojují.
Svazky
Ono se to ani moc neví mezi politiky a v médiích. V našem postmoderním světě je slovo fašista používáno spíše v kontextu obecné nadávky, něco jako pitomec, hulvát a podobně, nejvíce pravděpodobně pak na adresu člověka s pravicovými politickými názory. To poslední platí zejména v americkém politickém kontextu – označení za fašistu se v poslední době nejčastěji používalo proti členům hnutí Tea Party, Sarah Palinové a podobným. V Evropě je významový posun tohoto termínu jen nepatrně slabší a spíš negativně vymezený, být antifašistou znamená bojovat za nový lepší svět a označit sama sebe za antifašistu v běžném politickém kontextu znamená cítit se nalevo nebo hodně nalevo od středu.
Nevědět kdo a co je fašista a fašismus má dva důsledky. Jedním je to, že se tak označují lidé, kteří fašisty nejsou a druhým je to, že tak nejsou pojmenováváni lidé, kteří jimi jsou. Ono to zase není tak divné, v evropské politické tradici má fašismus své pevné místo a za posledních devadesát až sto let z evropské politiky nikdy nezmizel, jen se tomu říkalo jinak.
Slovo fašismus pochází z italského slova fasces, neboli svazky. Těmito svazky se rozumí svazek sil státu, odborů a zaměstnavatelů. Idea fašismu je, v krátkosti řečeno – politologové prominou zkratku, příběh je samozřejmě mnohem, mnohem, složitější – založena na tom, že tyto tři silové složky spojí své síly a v duchu vzájemné spolupráce povedou společnost ke světlým zítřkům. A obejde se tím nekonečné žvanění v parlamentu a pletichaření politických stran.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz