Příběh synagogy a přesněji příběhy lidí kolem ní jsou nesmírně silné. Třeba příběh o tom, jak ještě na podzim 1938, v první dny po pádu československého pohraničí do rukou Němců, si její vybavení rozkradli sousedé, všichni samozřejmě sudetští Němci, jeden z nich si z kamenných desek Desatera udělal schody tak, aby každý, kdo šel k němu domů, na ně musel šlapat. Nebo příběh o tom, jak v Hartmanicích přespávala poslední noc, z osmého na devátého května 1945, před osvobozením Američany ve Volarech, židovská děvčata z pochodu smrti. Pár jich tam tu poslední noc umřelo na vyčerpání, nikdo z Hartmanic nepomohl. Ono to nebyla žádná výjimka, po cestě jich umřelo poněkud  více, z koncentráků ve Slezsku jich vyšlo kolem deseti tisíc. Vedli je záměrně oklikami po Němci osídlených územích, právě aby jim nikdo nepomáhal. Američané jich pak v těch Volarech osvobodili méně než padesát. Je to strašlivý příběh Zla.

Mně hodně oslovily vyzvětšované pohlednice na posterech na stěnách synagogy, jsou na nich obrázky bukolického šumavského venkova, selky tam bosky a v nadýchaných sukních dojí krávy, sedláci s fajfkami zapřahají povozy. Jak jsou ty fotografie ale hodně vyzvětšované, tak je vidět, že na převážné většině těch krásných a vzorně udržovaných vesnických staveních jsou zavěšené z chvojí upletené hákové kříže. Ti krásní pracovití lidé tam na těch fotkách byli nacisté, minimálně sympatizanté a zřejmě voliči Hitlera. Tedy Zla, třeba i v podobě toho pozdějšího pochodu smrti.

Ty příběhy kolem hartmanické synagogy vedou k zamyšlení, zejména když je člověk dá do souvislostí s dneškem a dnešními příběhy. Hlavně ten příběh vesničanů z těch romantických fotografií šumavských stavení. Tihle lidé s pravděpodobností hraničící s jistotou volili Henleinovu SdP, tedy Hitlera (SdP byla deklarovanou a přiznanou českou pobočkou NSDAP). V šumavských okresech kolem Hartmanic byla její úspěšnost kolem 90%, spíše nad, tedy v podstatě krom členů náboženské obce té synagogy a českých úředníků všichni. Udělali chybu. Velkou chybu. Ve volbách. Byli to asi většinou pilní a pracovití lidé, v přímém kontaktu asi i poctiví a čestní, chtěli jen pořádek, právo, jistoty. Svůj hlas dali tomu, kdo jim to sliboval. Nechtěli si uvědomit, že ten člověk, ti lidé, které volili, jim lžou. Nicméně se zřejmě a zřetelně nechali ovládnout Zlem. Nebylo to tak, že nevěděli, kdo je Hitler, informace i tehdy k dispozici byly, oni to nechtěli vědět. A za tuhle svoji chybu byli zrovna ti šumavští a konkrétně hartmaničtí voliči potrestáni – odsunem. Zde se výjimečně stalo, že voliči byli konfrontováni s důsledky své svobodné volby. S nimi si to však odnesli i ti, kteří Hitlera nevolili, tedy zde ti členové synagogální obce. Ti sice byli také odsunuti, to už dříve, ale tak nějak úplně, do pochodů smrti, přestože oni si to svobodně nezvolili.