K přehlédnutí totiž není počet vícečetných koalic na úrovni větších měst. Jihlava, Olomouc, Jablonec nad Nisou, zřejmě Brno, Litomyšl, Písek, tam všude během zhruba deseti dnů, které uplynuly od voleb, sestavili radniční koalice, které mají čtyři až šest členů.

Koneckonců i Prahu můžeme do téhle kategorie připočítat, protože Trojkoalice, jeden z členů rýsujícího se spojenectví s vítězným ANO a ČSSD, není homogenní stranou, ale jak název napovídá, spojenectvím tří: Strany zelených, KDU-ČSL a Starostů a nezávislých. A i tak by, bez podpory Pirátů, měla pražská koalice většinu pouhého jednoho hlasu.

Z tohoto pohledu jsou dvojkoalice ANO a PRO!Ústí v Ústí nad Labem nebo Starostů a nezávislých a ANO ve Zlíně vlastně unikátem.

V komunálních volbách kandidovalo rekordních více než 160 stran a hnutí, o třetinu více než před čtyřmi roky. Že tedy dojde k rozložení voličských hlasů mezi více subjektů, a skládání většinových rad bude tím pádem obtížnější, to se dalo předpokládat.

Otázkou je, co to s městy a obcemi udělá. Obecně se považují koalice za tím nestabilnější, čím je vyšší počet jejich členů. Jak se koneckonců ve zkratce v české politice říká, nejhorším nepřítelem je koaliční partner.

Bude to platit i na komunální úrovni, nebo je něco například na zkušenosti Blanska, kde se znovu dohodla čtyřčlenná koalice ČSSD, ODS, lidovců a Volby pro město, a povede tak město už po čtvrtých volbách v řadě.

A co takový Kyjov, kde mají pětičlennou koalici, přestože k tomu nebyl vzhledem k výsledkům voleb a čistě početně důvod. S odůvodněním, že „širší koalice znamená širší shodu“.

Komunální politika se často považuje za nezatíženou „stranictvím“; vždyť ty nové chodníky přeci nejsou ani pravé, ani levé. Jenže v tomto případě na velikosti záleží.

Bleskurychlé sestavení koalice v Olomouci – kde bylo ze hry vynecháno vítězné ANO – prokázalo, že dění ve větších městech může napínat nervy ve vrcholné politice.

Kromě toho do hry vstupují nová komunální uskupení, která mají mnohdy program zaměřený jen na několik výrazných priorit, a jejich působení během celých čtyř let může být značně nevyzpytatelné.

Obsazení Prahy a minimálně krajských měst je pro celostátně působící strany věcí politické prestiže – když už nebudeme mluvit o zajímavých rozpočtech – a také důležitým personálním i organizačním zázemím.

Pokud by tedy města čekaly „zajímavé časy“ v podobě nestabilních radnic, můžeme se dočkat i viditelné odezvy i v už tak dost nervózní vládní koalici. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.