Ani to není nejlepší pozice pro vybruslení z boje o pozice, co už brzy oficiálně začne na tvrdo. Zatím se jen mediálně haraší. Navíc tlaky zvenčí sílí. A mančafty v tuzemsku? V reálu – nic moc.  Takže z pod pokličky syčícího papiňáku s oním povolebním gulášem už se line podobná pachuť, co přepálila i ten předvolební eintopf. A nervozita už roste, protože zanedlouho se rozehraje šachová partie vskutku jen pro hráče ryzí extraligy a je tu jeden velmistr, co to má pod zjevně kontrolou, a z něhož tradičně všichni protihráči mají strach, jak dětičky z čerta před mikulášskou nadílkou.     

Literát či pozorný čtenář by možná řekl něco ve stylu nadějné vyhlídky, anebo spíše ztracené iluze …? Inu, jak pro koho, že.  

Někdo by možná mohl uvažovat i tak, že by se mohlo rýsovat i pár tahů třeba v tomto stylu: Prezident republiky zcela konzistentně v souladu s logickým zvykem a s tím, co i letos jasně avizoval, dodrží slovo, a sestavením vlády pověří dosavadního premiéra Andreje Babiše, k čemuž je tradiční důvod, když jeho hnutí ANO ve volbách vyhrálo na mandáty coby solitérní politická „strana“ (tedy nikoli jen ta v ČR teď módní účelově sestavená předvolební koalice opozičně „svého druhu“ minoritních stran). Až sem se to dá očekávat. A teď menší oživení – dosavadní premiér Babiš sestaví návrh na tu svou novou vládu z ministrů – odborníků a nestraníků. Tím získá sympatie té většiny veřejnosti, co ještě normálně myslí selským rozumem. Protože ti ministři to budou dělat jako ful time job a tedy nikoli zároveň s výkonem funkce poslance ve Sněmovně a další funkcí někde v politice, a tak dále a tak dál. Budou tedy jezdit na schůze do té Sněmovny poctivě pravidelně, nebudou chybět ani při interpelacích, a budou dobře připraveni, už i proto, že problematiku toho resortu budou mít coby odborníci v malíku i s dlouhou praxí v oboru. Proti tomu těžko někdo může smysluplně cosi namítat. To dá rozum. Navíc tím se odpolitizuje vedení ministerstev. A odbornost a nezávislost bude mít snad už konečně šanci zvítězit nad politikou a politikařením, což se bude rozumným voličům asi líbit. Samozřejmě je tu předpoklad, že (ta doposud opoziční) nová 108 natěšená logicky na vládní posty a na převzetí moci ve státě, tak že ta by asi tuhle Babišovu koncepci jeho nové vlády toho typu ve Sněmovně s procedurální důvěrou neschválila. Avšak tím by vyslala do veřejnosti jasný vzkaz, a to mimo jiné i v tom, že jí nejde o nějakou odbornost a nezpolitizované resorty. A zároveň by tímhle tahem uběhla i nějaká doba v oné části téhle šachové partie. A i čas je tu silný hráč. 

Pak by mohl Babiš v druhém kole dostat možnost k dalšímu sestavení jiného návrhu na novou vládu, a tu by už mohl sestavit „politicky“ podobně, asi jako po předchozích volbách do Sněmovny v roce 2017 čili na počátku tehdejšího 8. volebního období. A měl by k tomu jeden důvod – a to, že ten předchozí návrh na tu menšinovou vládu odborníků mu neprošel tou sněmovní 108 většinou. A tou by mu asi téměř jistě ani na tenhle 2. pokus neprošel ani tenhle 2. návrh, sestavený takřka „klasicky“. Když by mu ta předvolebně koaliční 108 odmítla i ten 2. návrh, tak by i tím vyslala jasnou zprávu do veřejnosti.

I vzhledem k tomu předpokladu by prezident republiky zpočátku 2. kola té šachové partie klidně mohl udělat jiný tah – a kdo ví, možná (stále ještě) pro někoho trošku překvapivý. A to, když by do toho 2. kola pověřil sestavením návrhu vlády Rakušana, coby lídra „starostenské“ partaje. Rakušan sice ve výsledcích těchto voleb nezískal největší počet hlasů od voličů, ale v „kroužkování“ toho největšího součtu dosáhl – no a tím by se to dalo jakoby zdůvodnit (má to přeci jenom jakousi logiku, že). Pak by asi v řadách novopečené pěti-koalice mohlo dojít k řadě nějakých úvah a dišputací – ještě navíc i k těm, co už tam asi probíhají v kuloární krajině za zrcadlem už od doby sečtení a vyhlášení volebních výsledků. Pravděpodobně například o tom, jak se bude dělit v obou těch předvolebních koalicích obolus erárního (neboli z kapes daňových poplatníků) příspěvku za počet získaných hlasů. V obou těch předvolebních koalicích je v tom dost rozdílů, takže i dostatek důvodů k řešení. O peníze jde vždy až v první řadě, že? Ony by se k tomu pak mohly přidat i ohlasy některých ambicionářů z jejich eventuálně nesplněných tužeb po ministerských křeslech (nedá se vyloučit, že emocí toho typu by se mohlo najít hejno, protože lidé jsou lidé – a „zejména některé“). A i to by mohlo sehrát svou roli v té nové sněmovní 108 koalici při schvalování toho návrhu vlády, co by předložil Rakušan, protože (i když se v tom případě hlasuje veřejně nota bene verbálně „pro návrh“ anebo „proti návrhu“ a ve stoje, takže nikoli tajně, jako v případě voleb do orgánů, rad, apod.) ne všichni z té sto osmičky by museli hlasovat podle předchozích not – logicky se dá očekávat, že poslanecké kluby sdružené v té 108 by asi daly svým poslancům tzv. závazné hlasování, ale jak říkával Napoleon – „situace na bojišti se mění každým okamžikem“. Takže v důsledku toho by i narušení nezlomné jednoty pevně semknutého šiku 108 koalice bylo jistou zprávou pro voliče.

Takže i tyhle možnosti by leckoho leckde mohly napadnout. Až následující vývoj nám ukáže, nakolik to mohly být jen takové ty náznaky blafování, jako třeba při pokru, atd. 
Zatímco už teď obecně z povolební situace lze dovodit např. i to, že než k nějakým pokusům o sestavení a schválení nové vlády vůbec dojde, tak ta stávající Babišova vláda může nějakou (a kdo ví přesně jakou) dobu vládnout nadále, coby tzv. vláda v demisi. To už tady taky bylo a přežili jsme i to. A v zahraničí to mají nezřídka v dost větších rozměrech – vezměte pro příklad Belgii a jiné demokracie. Takže i tady u nás – podobně jako v dalších euro Kocourkovech postmoderního věku) asi ještě nějaká ta doba uběhne – tedy do časů té stabilní sehrané, úspěšné, harmonické vlády – no a do té doby se může stát (a nelze vyloučit, spíš lze předpokládat, že) asi stane řada různých věcí a situací s různým průběhem a s různými výsledky i důsledky. Ani to se v politice nedá vyloučit. Spíš by se s tím (ze zkušenosti a „pro sichr“) mělo počítat. 

A nedá se zcela vyloučit ani to, že po celou dobu čtyř let (toho právě nastávajícího 9. volebního období) vydrží ať už ta vláda, co by případně sestavoval Rakušan, anebo jiná vládní sestava, co by jí sestavoval a pak jí předsedal někdo jiný z té „pětikolky“. I vlády se mění a i Sněmovny končí už v průběhu volebního období. Takže v takovém případě by třebas i mimořádné volby mohly být jen otázkou času. Kdo ví? Nicméně i to už jsme tady taky zažili a přežili. Vezměte pro příklad Itálii – a kdo vyloučí, že v té pětikolce to nebude třeba něco na způsob „manželství po italsku“. Kdo ví? Zkušení a bojem křtění premiéři v ní zatím nepřevažují, ač má ve Sněmovně 108 poslanců. A kdekomu by se mohlo zdát, že v ní nejsou do tak náročných partií politických šachů ani takoví velmistři, co by si předem s jistotou mohli dělat čáku na to, že porazí tak obávaného a zkušeného velmistra politických klání, jakým je zcela nepochybně (a to prosím objektivně řečeno) právě současný a v celé naší historii první lidem zvolený prezident republiky Miloš Zeman. Možná právě proto teď z mediálního mejnstrýmu i z „neziskových“ quasi médií haraší ta tvrdě cílená kampaň, co má s bono mores, good will a novinářskou ctí pramálo společného. A strach není dobrý rádce, ani spoluhráč.