Lze pochopit, že se to samo nabízí. A lze pochopit i to, že se to v uvedených stájích zum befehl musí. Ale ono by to třeba mohlo být všechno i trochu jinak. A tuzemský mediální konzument už od mala jídával vtipnou kaši, takže jen tak neskočí kdekomu na kdejaký laciný a nedouzený špek pochybné „kvality“.

Kdo aspoň párkrát hrál šachy, ten ví, co to je takzvaná „vidlička“ – když protihráči ohrozíte jedním tahem dvě silné figury, a máte na vybranou, zda mu vezmete např. dámu nebo věž, střelce nebo koně, a podobně. A to se zjevně stalo „antibabišům“ ve čtvrtek na sněmovní politické šachovnici. Neboť právě v důsledku toho, že tam Babiš nedosáhl na prodloužení tzv. „nouzového stavu“, tak rázem dosáhl politicky mnohem výhodnější pozice, než měl před tím. (A která se navíc poslední dobou víc a víc pro něj zhoršovala). Při tom ho to nic nestálo = vždyť to neprodloužení zavinila opozice.

Řečeno s klasikem: „Tak sa nám to páči, tak sa hrá šach. A čo na to pán rozhodca Rubinstein? Nič! Len sa tak obzerá, ten pán rozhodca Rubinstein.“ Inu …

Veřejnost se bude i dál dělit na příznivce „nouzáku“ a na jeho odpůrce. Proč ne, když to je normální, čili nihil novum sub sole. Co je tu ale nové a podstatné? Právě to, že se Babišovi podařil (pro někoho možná nečekaný a překvapivý) prohoz podél čáry na protihráče. Protože od nedělní půlnoci bude v nouzi spíš opozice, tedy tzv. demoblok a jeho různé aktuální améby předvolebních koalic. A odpovědnost za další vývoj na poli kovidově se posléze z velké části přenáší na kraje (hejtmany), města (primátory), na okresy a obce (starosty). A to jaksi samospádem systémově. No a tady Babišovo hnutí ANO vesměs nemůže ztratit zdaleka tolik bodů, jako jeho politická konkurence.

Takže to je první hrot oné šachové „vidličky“.

Druhý její špílec je v tom, že tím se zároveň obratem vrátil do řad toho „demobloku“ i ten Rychetského bumerang z minulého týdne. A to byl justiční tah, co rozvířil hladinu veřejného mínění víc, než cokoli jiného za předchozí 3 roky tohoto volebního období. Veřejné mínění je už dlouhodobě čím dál kritičtější k situaci v justici, k velmi obtížné vymahatelnosti a vynutitelnosti práva (o spravedlnosti už ani nemluvě). A právě ten dotčený ústavní nález ve svém kontextu a načasování té justici moc nepomohl. No, a nepomohl ani tomu Senátu, protože ta skupina senátorů tou svou ústavní stížností atakovala právě volby do Sněmovny (a nikoli do Senátu), takže už jen z prestiže má teď ta Sněmovna co vracet. A volič by se asi divil, kdyby to neudělala. Zač by stála?   

Ta soudobá opozice – přesněji řečeno tzv. demoblok – zatím nemusela sama řešit krizovky a mimořádky tohoto druhu. Ale od pondělka už je to jinak – hic Rhodos, hic salta. Přičemž ta laťka je hodně vysoko. A v publiku je 10 miliónů diváků. A ty volby, (ty zlomové a nejdůležitější volby), už dýchají na záda. Takže nic moc situace ani pro ty nižší stupně politiky, správy, i územní samosprávy. A už i ty jejich první spontánní reakce mnohé naznačují – „Vládo, honem vyhlaš další nouzák. Zákon nezákon. Ať to není všechno na nás. Ať to pak nejde jenom za námi.“

Inu, mohl by se tedy někdo divit, kdyby se teď leckomu leckde, či komukoliv kdekoliv třeba zdálo, že Zemanovi s Babišem se ve čtvrtek večer povedl menší majstrštyk?