Vaše Svatosti,

s úžasem a s velikou radostí jsme přijali zprávu o Vašem zvolení. Už Vaše první kroky, jimiž se přibližujete lidem, prostým věřícím, vzbuzují naději, že budou inspirovat i další římskokatolické hodnostáře na celém světě. Doufáme, že i v naší vlasti, České republice, se Vaše vize o chudé a služebné církvi ujme.

Je pochopitelné, že v průběhu prvních týdnů svého pontifikátu jste se ještě nemohl podrobněji seznámit se skutečnou situací římskokatolické církve v Čechách, a proto dovolte, abychom Vás krátce informovali o závažných skutečnostech, které v poslední době vzbudily pobouření jak věřících, tak i humanisticky cítících ateistů. Přijměte náš dopis jako snahu o zlepšení vztahu mezi obyvateli naší země a zdejší římskokatolickou „vrchností“, která se chová povýšeně a touhou po majetcích ztrácí mravní kredit.

V minulém století prošla naše země (tehdy ještě Československá republika) tvrdým údobím vlády jedné strany, kdy protirežimní názory byly potírány a trestány. Těžký úděl nesli i mnozí duchovní, kteří odmítli s komunistickou mocí spolupracovat. Po společenském zvratu koncem roku 1989 se nový demokratický režim snažil minulé křivdy napravovat. Církve, především římskokatolická, dostaly do vlastnictví asi 170 komplexů, hlavně klášterů, aby život řádů byl obnoven. Tehdejší kardinál František Tomášek, respektovaný celým národem jako muž s přirozenou autoritou, kvitoval tento převod státních majetků na církve jako velkorysý krok a prohlásil, že další nároky už římskokatolická církev mít nebude. Duchovní byli a v současnosti stále jsou  placeni státem, stejně jako církevní nemocnice a školy. Církevní stavby jsou udržovány z velké míry na státní náklady, neboť jsou vnímány jako kulturní památky celého národa. Po smrti kardinála Tomáška si však  představitelé římskokatolické církve začali nárokovat další nemovitosti, z nichž mnohé získali bez soudního rozhodnutí v průběhu přechodné úřednické vlády v roce 1998. Česká veřejnost o tom byla jen minimálně informována a dodnes jí není znám počet budov (škol, školek, učilišť, zdravotnických zařízení, lázní atd.), které přestaly sloužit svým účelům a byly převedeny do vlastnictví římskokatolické církve. Část těchto budov je dnes v dezolátním stavu, protože církev pro ně nenašla využití.

Počátkem roku 2013 vstoupil v platnost zákon o dalším obrovském převodu státních majetků na církve (především římskokatolickou), který ve spolupráci s Pražským arcibiskupstvím připravila česká vláda. Víc než 80 procent obyvatel naší země s tímto nespravedlivým zákonem nesouhlasí a opoziční politici proti němu podali už tři ústavní stížnosti. Celková hodnota nemovitostí (polí, lesů, rybníků a budov), které mají být na církve převedeny, je zákonem vyčíslena na 75 miliard korun českých, což je nepodloženo, protože nikdo neprovedl nezávislou kontrolu seznamu těchto nemovitostí a ani jejich ocenění. Nemovitosti nebudou oceňovány ani při vydávání, tudíž se nikdo nedoví, zda byl vydán majetek v hodnotě 75 miliard, jak tvrdí tvůrci zákona, nebo zda jeho celková hodnota je mnohem vyšší.