V první řadě musím uvést, že s naštváním Andreje Babiše naprosto souhlasím. V mnoha věcech má totiž pravdu, když kritizuje poměry v české politice. S čím však nesouhlasím je to, že to říká on, kdy to říká a hlavně - jakým způsobem to říká. S Babišem je to stejné, jako když se člověk dívá na Babicu: mluví-li o jídle, přímo mlaská, až má člověk chuť se s ním pustit do vaření. S nadšením poslouchá jeho praktické rady a postřehy, připravuje si ingredience a najednou uslyší: „Nebo jsme dělali v Düsseldorfu takovou akci pro pět tisíc lidí a vezli jsme tam jídlo kamionama. Všechno jsme to přišpendlili, aby to po cestě drželo. Přišpendlili jsme to blbě. Přijeli jsme na místo, otevřeli dveře a puding plaval v nudlích, krabi se v tom plácali... Za tři hodiny jsme to museli dát do původního stavu." Nešť, když i tohle člověk přestojí a hlad ho přesvědčí, že bude s Babicou vařit dál, třeba domácí sekanou, pak přijde další porce „upřímnosti": „Já jsem uvažoval vo tom vůbec jak ten název sekaná moh vzniknout, tak a vyudedukoval jsem si, že pravděpodobně dřív ty mašiny, ty strojky neměli, takže prostě lidi to maso vzali a rozsekali ty zbytky co měli a vznikla jim vlastně takovádle jakoby mletina a z toho voni dělali si takový různý samozřejmě pochoutky." Po tomhle vás zaručeně přejde chuť nejen na sekanou, ale vůbec se kdy pouštět do vaření.

SLEDUJEME téma ANO 2011

Dívám-li se na Babiše, sdílím s ním nadšení, mluví mi z duše, ale zároveň mne přechází chuť na politiku a o boji s korupcí nechci už nic slyšet. Ba co hůře, začínám pochybovat o tom, že jsem se mýlil, když jsem svého času psal, že Věci veřejné v čele s Radkem Johnem na dlouhou dobu zkompromitovaly účelové politicko-podnikatelské projekty a po superguru už nemůže přijít jiný. Nechci dávat Babiše do stejné řady s Bártou či Johnem, jen když slyším či čtu ty neuvěřitelné Babišovy výroky, padá na mne naprostá skepse. Mluví-li Andrej Babiš o korupci v politice, notabene kritizuje-li polistopadové poměry a pár dní před výročím 17. listopadu oznamuje vznik druhého Občanského fóra, je to pro znalce českých politických poměrů stejný zážitek, jako kdyby jim začal zahradní trpaslík od Vietnamců dávat přednášku o fenoménu kýče v moderním umění.

No považte, jaký je rozdíl mezi výše zmíněnými Babicovými výroky a Babišem, který dnes v rozhovoru pro Reflex vysvětluje: „Chodil jsem na narozeniny Zemana, Klause, Grosse... Měl jsem pocit, že jsem důležitý a vlivný"? Nebo: „Paní Wolfová, mně byl Topolánek na padesátce, Ivanu Langrovi jsem byl na svatbě. Já je znám všechny."

To se na ty Babišovy narozeniny Topolánek, jehož Babiš ve stejném rozhovoru plísní za to, že „připsal k úplatkům tři nuly", pozval sám? Proč ho tedy Babiš zval anebo nevyhodil, když se tam Topolánek objevil? Proč chodil Babiš na svatbu Ivana Langera, který figuruje v knížce Babišova novinářského oblíbence Kmenty jako člověk podezřelý z napojení na Mrázka? Toho stejného Mrázka, kterého Babiš obratem používá jako odstrašující příklad s až kýčovitou snahou a frekvencí?

A Babišův informační zdroj? Média, „píše se to", „slyšel jsem to", „říká se to", argumentuje Babiš, a aby byl „z obliga", používá při vypouštěných obviněních slovo „údajně". Jak je to ovšem důvěryhodné, když obratem udělá na stejném místě Babiš z jednoho novináře - Jaroslava Spurného z Respektu - který o něm a jeho podnikání psal kritické články, opilce „co si večer dá pár piv a pak napíše kokotiny"?

Babiše s Babicou spojuje nejen na odiv vystavovaný nevkus, slovník nádražní restaurace a odzbrojující upřímnost, hraničící s drzostí zloděje, ale i to, kdo je stvořil: média. Kýčovitý, povrchní a zkratkovitý názor na všechno a la Babica, jak ho vyžadují a preferují česká média, svého času vynesl do parlamentu Johna a Věci veřejné. (Schválně, pusťte si to, co říkal John před volbami a krátce po nich - uslyšíte stejného politického Babicu, jakým je dnes Babiš). Stejně jako médii kultivované lži typu „Schwarzenbergův napravený hajný" stvořily TOP09, ženou svým bezobsažným stylem a pohrdáním politikou ta stejná média Babiše do čela hnutí, které toto naštvání opět zhmotní do podoby křesel v parlamentu a čtyřletého plenění zbytků toho, co se ještě nestihlo ukrást.

Jsem proto zvědavý, zda a popřípadě kdy novináři položí Babišovi otázky typu jaká je průměrná mzda v jeho podnicích, jak jedná s nezávislými zemědělci, jak ovlivňuje stále rostoucí cenu základních potravin v kontrastu stím, jak se jeho podniky podílí na katastrofální kvalitě českých potravin či kolik dotací dostává z veřejných peněz (české a evropské dotace). Všechny otázky jsou věcné a odpovědi na ně budou jedinou vizitkou, co konkrétního Babiš pro lidi, kterých se dnes dovolává, dělá. Že je zaměstnává a platí daně, to je sice chvályhodné, ale v podstatě to stejné říkal i Vít Bárta...

Pokud je média nepoloží a nebudou se na ně trpělivě ptát, budou-li pokládat jen banální otázky, které Babiš odpálkuje stejně, jako Babica vyřeší při vaření problém třeba s žampiony („které nahradíme houbami a když nemáme ani jiné houby, tak tam nedáme žádné houby"), pak už je odpovědnosti za druhé Věci veřejné a supergurua nikdo nezbaví.

Publikováno se souhlasem vydavatele

Vše k tématu Andrej Babiš ZDE
Přinášíme další nářez Andreje Babiše českým politikům
Bývalý politik Miroslav Macek: Toho, co nás čeká, se děsím