U koaličních stran to vzhledem k výkonu Nečasovy vlády není žádné překvapení, ale nejdříve stagnace a nyní už i pokles u jediné demokratické strany opoziční, jakou je ČSSD, to už lze interpretovat jako vzkaz, že je „něco shnilého ve státě dánském". Lidé jsou totiž buď znechuceni politikou obecně, ale v ČSSD z nějakého důvodu nevidí žádnou alternativu (účast ve volbách deklaruje jen něco málo přes 50%!), anebo pro ně ČSSD nepředstavuje dostatečně silnou a důvěryhodnou obranu proti politice Nečasovy vlády, a proto se uchylují k antisystémové volbě v podobě komunistů.

Ufňukaná ČSSD, vysmátí komunisté

Každý, kdo měl tu možnost shlédnout minulý čtvrtek sněmovní debatu, v níž se ČSSD bezúspěšně snažila prosadit mimořádnou schůzi k tématům jako majetkové poměry exministra dopravy Topolánkovy vlády Aleše Řebíčka, kauza ProMoPro, nákup vojenských letadel CASA či zakázka VZP pro advokátní kancelář exministra spravedlnosti Pavla Němce, dostal jasný návod k pochopení příčin takového vývoje v názorech veřejnosti. Předně muselo být vedení ČSSD zřejmé, že volbou takového množství témat a jejich spojením do jednoho bodu způsobí jednotu vládní koalice a diskuse se tak omezí na mlácení prázdné slámy řečníků s přednostním právem, což v případě ČSSD znamená na vystoupení Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka. Kdyby ČSSD postupovala strategicky a vyjednala si podporu nad omezeným počtem témat u některé z nespokojených koaličních stran, mohla docílit schválení programu schůze, která by znamenala jak plnohodnotnou parlamentní diskusi, tak hlavně další rozkol ve vládní koalici. Tím, že však vedení ČSSD zvolilo taktiku (dá-li se tento pojem na zvolený postup vůbec použít) eintopfu, tak vlastně už od počátku vyslala signál, že jí o žádnou debatu ani nejde, že se chce jenom připomenout, ohřát obecně známou, starou polívčičku a pak si ufňukaně stoupnout na tiskovku a lkát nad tím, jak koalice zametá s opozicí a jak se vláda brání debatě o podezřelých kauzách. Na ufňukanost však, tváří v tvář drastickým škrtům a zhoršující se sociální situaci, přestávají být voliči zvědaví. Oni si brek dovolit nemůžou, ačkoliv by na to měli právo, musí se o sebe postarat a stejně jako oni se musí každý den prát s nepříznivou realitou, chtějí to samé po „svých" politicích.

Když se dva perou...

V druhé řadě, chce-li ČSSD vést vážně míněnou debatu o problému náhlého zbohatnutí politiků či o podezřelých armádních tendrech a zakázkách pro advokátní kanceláře, musí si sama zamést před svým prahem a postavit se jasně k některým svým vlastním, dosud nevyřešeným kauzám. Jinak se nevyvaruje toho, že když řekne Řebíček, jako ozvěna z druhé strany zazní Gross či Palas, když CASA, ozve se Gripeny, plzeňská Škoda, když ProMoPro, zazní OKD či korupční kauzy v krajích a mohli bychom takto pokračovat dál. ČSSD se pak s vládní koalicí handrkuje, kdo toho víc ukradl, vypadají jako zápasníci v bahně a pro komunisty bylo jednoduché ukázat na zašpiněné klubko a zvolat „hle, toť jedna parta, se kterou nemáme nic společného!". Pokud si všech těchto rizik vedení ČSSD nebylo vědomo dopředu, pak je čas se vážně zamyslet nad tím, kde je chyba.

Je ČSSD ještě stranou?

Možná však si těchto rizik někteří z vedení ČSSD vědomi byli a přesto, obrazně řečeno, šli s odhalenou hrudí na bodáky. Sněmovna je totiž jedno z posledních míst, kde díky přednostnímu právu vystoupení vládne bez kontrahlasu zevnitř strany Sobotkovo křídlo ČSSD. Mimořádná schůze je tak poslední příležitostí, jak přehlušit stále narůstající pochybnosti o tom, zda je ČSSD ještě vůbec jednou stranou a ne volnou federací 14 krajských organizací, které si dělají, co chtějí a centrální vedení mají jen jako vábničku na voliče, kterou, když se jedná o jejich byznys, kdykoliv zastrčí do kapsy.

No považte: V úterý vyšla v Právu malá zpráva s titulkem „Palas nic vysvětlovat nejede", z níž vyplynulo, že Palas poslal do oněch míst stranické vedení, požadující, aby přijel do Prahy a vysvětlil dlouhodobý pronájem krajské nemocnice v Novém Jičíně firmě Agel, což je v příkrém rozporu s programem ČSSD i usneseními strany. „Ideologie se nesmí navyšovat nad zájmy občanů a pacientů," prohlásil Jaroslav Palas, který se tímto heslem zaštiťoval i v dobách svého ministrování na zemědělství, když například za podivných okolností prodal státní podíl v podniku Setuza lidem okolo Tomáše Pitra. Palas také Sobotkovi (předsedovi strany!) vzkázal, má-li zájem ještě novojičínskou nemocnici řešit, ať přijede do Ostravy.

Podobně se k vedení strany chová i jiný představitel ČSSD v krajích, oficiálně pouze místopředseda chomutovské ČSSD, jinak partner hejtmanky Jany Vaňhové a faktický krajský předseda ČSSD v Ústeckém kraji Roman Houska, který proslul tím, že přejíždí strážníkům autem nohy a média upozornila v minulosti na to, že byl v devadesátých letech podezřelý z násilné trestné činnosti. Houska, který vypadá, jako kdyby byl předlohou příručky pro prvorepublikové četnictvo s názvem „Zjevy kriminální", Sobotkovi arogantně vzkázal, že ho nezajímá, že ústecká ČSSD je samostatná a každý ji potřebuje a ne obráceně. Bohužel, Houska má do jisté míry pravdu: členská základna kraje za podezřelých okolností nabobtnala takovým způsobem, že jen naivka věří, že je to díky ideálům a Houskově jistě neodolatelném charismatu vyhazovače z nočního klubu, kterému podlehla i paní hejtmanka.

Dnes Houska dokonce rozesílá SMSky na všechny strany s následujícím obsahem: „Zdravím, dostal jsem info, že Sobotka s Rathem řekli Paroubkovi, že to u nás vyčistěj a Paroubka daj jako lídra naší kandidátky. Tak to můžou zkusit to bude fofr."

Ačkoliv tomu předcházejí jiné, přeposlané SMS, kterými dává adresátovi Houska najevo svoji zasvěcenost a informovanost o dění v Praze, a samotné vzkazy jsou zmatené, psané velkým písmem, takže člověk má utkvělý pocit ne zcela normálního odesílatele, je to v kombinaci s Houskovým veřejným vystupováním další obrázek o tom, jakou autoritu má vedení ČSSD v krajích.

Připočteme-li k tomu skutečnost, že za Palase se v jeho sporu s vedením pravidelně vždy postaví ostatní hejtmani (vyjma čestné výjimky Davida Ratha) a dají jasně najevo, že vedení strany v čele se Sobotkou si může říkat, co chce, ale že oni si to udělají po svém, je pochybnost o existenci ČSSD jako strany schopné dodržovat program a prosazovat jeho naplňování v praxi namístě.

Sobotka a ostatní místopředsedové dnes zemi objíždějí s kampaní „Mluvte nám do toho!", v níž debatují s voliči o novém programu strany. Je otázkou, zda s ohledem na ostentativní pohrdání programem stále větším množstvím vrcholných funkcionářů na straně jedné a neschopností Sobotkova vedení tuto narůstající disproporci mezi rétorikou a praktickou politikou strany řešit na straně druhé, by se neměla celá akce přejmenovat. S ohledem na situaci v ČSSD se nabízí něco v duchu slavného zábavného pořadu Miroslava Donutila „Zeptejte se mě na co chcete, já vám na co chci odpovím"...

Petr Dimun

Publikováno se souhlasem vydavatele