Konkrétně v červenci se spotřebitelské ceny zvýšily o 1,3 procenta, o což se postaraly především dovolené, potraviny a bydlení. Když se ovšem podíváme na ceny energií, tak jejich růst byl v tomto měsíci spíše jen symbolický, a proto se dá předpokládat, že je to jen krátká přestávka v jejich jinak prudkém zdražování.

Meziroční inflace se tentokrát dostává na 17,5 procenta a výrazně zaostává za inflační prognózou ČNB. Naplňuje se tím prozatím hypotéza inflačního bufferu, díky němuž může centrální banka dál vyčkávat se zvyšováním úrokových sazeb. Zatímco dosud ji inflace překvapovala příliš vysokým růstem, nyní zaostala, protože ČNB očekávala její nárůst na 18,8 procenta.

Za více než třetinu inflace je odpovědné drahé bydlení. Za elektřinu platíme ve srovnání s loňském o více než třetinu více, za plyn skoro o 60 procent a na tempu nabírají i tuhá paliva, která se pro některé spotřebitele jeví jako vhodná alternativa. Možná až příliš, protože rostoucí poptávka po nich žene i jejich ceny nahoru.

První pozitivní signál však konečně vysílá tzv. imputované nájemné, které zrcadlí ceny nemovitostí, stavebních prací a materiálů. A tady už je patrný drobný obrat, protože ceny této nenápadné položky – představující mimochodem desetinu spotřebitelského koše – už rostou o něco málo pomaleji než v červnu.

Co čekat dál? Je pravděpodobné, že s upgradovanými ceníky energií se inflace bude sunout ještě vzhůru a přiblíží se zřejmě na dohled dvaceti procentům. Jestli je zdolá, či nikoliv, je zbytečné spekulovat. V každém případě levnější PHM a zmírnění u cen vlastnického bydlení by mohlo inflaci začít konečně brzdit. Totéž lze říct i o potravinách, které vystřelily před sklizní o téměř 20 procent. Nemluvě o ustřelených cenách oblečení a obuvi nebo prudkém zdražování v restauracích.