Jde samozřejmě o výsledky bez dalších podrobností, avšak lze předpokládat, že se na nich podílel jak solidní ekonomický růst podporující výběr daní (tedy především těch příjmových), tak ještě nepříliš silná investiční aktivita veřejného sektoru. Ostatně leccos už napovídá vývoj státního rozpočtu, kde stále zaostává čerpání přidělených peněz na výstavbu dopravní infrastruktury. A právě tyto „úspory“ pak mohou spolu s penězi z EU letos zafungovat jako jeden z hlavních důvodů, proč rozpočet dopadne výrazně lépe, než naznačoval původně schválený plán. Výsledek státního rozpočtu se bude pravděpodobně blížit nule místo původně schváleného padesátimiliardového deficitu a celé veřejné finance pak mohou znovu vykázat v evropském měřítku nepříliš obvyklé kladné saldo.

A s deficitem počítá i návrh rozpočtu na příští rok. Tentokrát má jít „jen“ o čtyřicet miliard, k nimž přispěje především výrazný nárůst výdajů na penze a další navyšování platů ve veřejném sektoru.Menší část z navýšených výdajů má jít rovněž na investice, nicméně je otázkou, zda se je podaří realizovat. Investiční aktivita veřejného sektoru se sice už odrazila ode dna, avšak poté co narážela na bariéry v podobě nepřipravenosti staveb, může narazit na nedostatek zaměstnanců ve stavebnictví. Problémem pak nemusí být ani peníze ani projekty, ale možnosti jejich vlastní realizace. I proto může být výsledek rozpočtů (i výše dluhů) v příštím roce opět nižší, než se původně očekávalo.

Finanční trhy nejspíše diskuse kolem státních financí na příští rok nechají chladnými, zvlášť když rozpočet s největší pravděpodobností časem projde parlamentem a ČR nebude čelit riziku rozpočtového provizória. Krátkodobě může vše nakonec vypadat docela dobře, i když na druhý pohled se toho moc nezmění ve skrytých negativních trendech českých veřejných financí, které vyplývají především z problému stárnutí populace. A nejde jen o důchody, na něž už od roku 2000 stát vynaložil o 390 mld. více, než vybral na sociálním pojištění, ale i o budoucí financování systému zdravotnictví.