ECB se za dobu trvání tohoto posledního programu podařilo nashromáždit dluhopisy za více než 2,1 bilionů eur a stala se tak vlastně největším věřitelem zemí EMU. Vlastní německé bondy za více než 509 mld. eur, francouzské za 414 mld., italské v objemu 360 mld. a tak bychom mohli pokračovat dále. Vzhledem k tomu, že průměrná splatnost těchto papírů dosahuje 7,5 let, tak nebude muset být ECB příliš aktivní ani při udržování svého portfolia.

O to více se budou asi muset snažit některé země EMU hospodařící s deficitem a spoléhající se na peníze z finančních trhů. A těch je mimochodem (a zcela nepřekvapivě) většina. Dnes se dozvíme, jak hospodařily v polovině letošního roku a jak se některým z nich třeba podařilo snižovat jejich zadlužení v polovině letošního roku, nicméně nové zpřesněné údaje za loňský rok, s nimiž přišel Eurostat včera, poskytují také docela zajímavý obrázek. Dohromady země eurozóny hospodařily lépe a jejich souhrnný schodek se zmenšil na -1 % HDP. Snížil se i jejich relativní dluh na necelých 87 % HDP. Přitom si ovšem nelze nevšimnout, jak se třeba Německo rychle přibližuje hranici zadlužení požadované kdysi maastrichtskou smlouvou (60 % HDP), zatímco Francie se jí úspěšně vzdaluje (98,5 %).

Asi nejzajímavější je v tomto směru díky rozpočtové korespondenci s Bruselem druhá nejzadluženější země EU – Itálie – se závazky přesahujícími 131 % HDP. Té bude možná chybět velkorysá politika ECB asi nejvíce. Jen na úrocích jí loni její dluh stál téměř 4 % HDP. Ale kde jsou ty časy, kdy investorům stačila dvě procenta na desetiletém italském dluhopisu… Itálie tak má nyní opravdu velkou šanci udržet se v centru pozornosti finančních trhů možná déle, než by sama chtěla. Jakou má v tomto směru šanci, uvidíme třeba už v 11 hodin po zveřejnění deficitu a dluhu za druhý kvartál.

Petr Dufek
finanční analytik