Ceny v zemědělství si připsaly další 4,4 %, meziročně jsou už výše o skoro 43 %; v průmyslu se zdražovalo oproti červnu o 1,4 % (meziročně +28,5 %). I ve stavebnictví ceny poskočily nahoru, nicméně zde už zafungoval vyšší srovnávací základ z loňského roku, takže výsledné navýšení cen nebylo ani třináctiprocentní. 

Výrobní inflaci budou v dalších měsících brzdit právě statistické základy z druhé poloviny loňského roku, kdy teprve výrobní inflace začala akcelerovat. To je ovšem pouze statistický pohled – „kouzlo“ vysokých srovnávacích základů, který ovšem sám o sobě žádné zlevnění nepřináší, neboť pouze snižuje meziroční tempo.

U některých výrobců by ovšem už mohl začít proces korekce cen některých výrobků. V první fázi by přicházejí do úvahy kovy a kovové výrobky, jejichž ceny začínají pomalu klesat už nyní, když reagují na vývoj cen základních komodit na zahraničních trzích.

Velkou neznámou – rizikem – však představují pro další vývoj výrobní inflace ceny zemního plynu, který tuzemský průmysl z 25 % využívá. Vstupuje jako náklad nejenom do výroby kovů, ale ještě více do produkce stavebních materiálů, chemického a potravinářského průmyslu atp. Pokud dojde k obnovení dodávek a korekci cen, může začít výrobní inflace pomalu a jistě ustupovat. Pokud ne, inflační rallye může ještě chvíli pokračovat.

S ohledem na toto riziko nemá proto velký smysl nyní něco dalece předpovídat. Už během pár dnů totiž uvidíme, jak to s plynem na trhu vlastně bude. Obdobnou nejistotu představují ceny v zemědělství, respektive dění okolo letošní úrody a pozice Ukrajiny na zemědělských trzích.

Třetím aspektem, který by výrobní inflaci mohl pomáhat krotit, je útlum poptávky na domácím i zahraničním trhu. K němu nejspíše už dochází v důsledku omezování či substituce spotřeby a vedle toho i vlivem přehodnocování investičních projevů. Výrobní a posléze spotřebitelská inflace totiž samy o sobě povedou ekonomiku k přizpůsobení se (v tomto případě útlumu), zvlášť pokud by se už ČNB rozhodla dál jen inflačním tlakům pasivně přihlížet.