Skončil další školní rok. Banalita? Každoroční rituál, který nic zvláštního neznamená? Jde opravdu pouze o to, že děti i rodiče nyní státní moc osvobodí od povinnosti navštěvovat zařízení, nad nímž má prakticky veškerou moc? Lze to nyní konečně všechno hodit za hlavu a na dva měsíce si od toho odpočinout? Nebo je spíše vhodný okamžik položit si pár otázek?

Že přece je naše školství v bídném stavu, není pochyb prakticky nikomu z těch, kdo jeho „služby“ musejí ze zákona (obvykle skrze své děti) používat. Ale i mnozí, kteří se jeho „provozu“ účastní, již dlouho bubnují na poplach. Často tiskneme třeba úvahy pedagoga nade vše zkušeného, Václava Klause mladšího, jehož varování ovšem z kompetentních nikdo nebere vážně. Jsou totiž příliš věcná a jdou k podstatě. A o to vůbec nejde.

Armáda za katedrou

Naším školstvím totiž cloumají především politické zájmy. Křeslo ministra tohoto rezortu proto patří (vedle ministerstva zdravotnictví) k nejohroženějším. Šéfové se střídají v kvapíku, jenž je pro stav vzdělávání v naší zemi charakteristický. Nedávný pád ministra Chládka tuto tradici potvrzuje. Čím to? Točí se snad v tomto rezortu významné peníze, s nimiž je možné patřičně manipulovat?

Všichni společně bychom měli pozvednout hlas, není-li nám lhostejné, že vzdělávací systém je vědomě nastaven na výchovu člověka s velmi primitivními zájmy, které se málo odlišují od zájmů obyvatel živočišné říše

Samozřejmě že ano. Ale jenom v tom problém nespočívá. Učitelé jsou něco jako lékaři, „bílá armáda“ se jim vcelku výstižně říkávalo za minulých dob – a pro pedagogy platí něco podobného. Jednak je jich poměrně hodně, jednak mají vliv. Jsou tedy významnou voličskou skupinou. Ani to ale není nejpodstatnější. Ještě důležitější je, že to, jak je nastaven systém školství, bezprostředně ovlivňuje mladé nastupující generace.

Horší než za komunistů?

Jeden z podvečerních hovorů v zámečku na Hanspaulce, v zámečku, jenž je sídlem Institutu Václava Klause, byl věnován právě školství. Moderoval jej bývalý pan prezident, který je nejen praktikujícím profesorem, ale bytostným založením pedagog. Zhruba dvacítka pozvaných odborníků se tam shodla na pozoruhodném závěru: Indoktrinace žáků a studentů a manipulativní zacházení s nimi je dnes ještě mnohem větší, než bývalo v dobách předlistopadových.

O tohle jde především: Vybělit mladé a dospívající mozky. Změnit myšlení a jednání, které sají v rodinách. Výsledky vidíme například v takzvaných „hlasováních nanečisto“, které ve školách organizují takzvané neziskovky – pravidelně v časech předvolebních. Vycházejí z nich obvykle fantastické výsledky. Obecně řečeno: děti by hlasovaly asi stejně tak pro „pražskou kavárnu“, pro Schwarzenbergy a spol. (s nimiž nemohou mít nic společného), jako pro „Piráty“ (což by se dalo očekávat).

Právě tady hledejme i důvody pro soustavné pokusy legislativně znesnadňovat možnosti „domácího vyučování“, ačkoli je průkazné, že děti, jejichž vzdělání vezmou do svých rukou jejich rodiče, mají v kontrolních testech převážně výborné výsledky.

Naše školství na tom prostě není dobře z mnoha důvodů. Nad některými podstatnými se pro Protiproud velmi zajímavě zamyslela Miroslava Karpová: Miroslava Karpová:

Proč stát likviduje kvalitu českého školství?

Proč ti, kteří jsou zodpovědní za vzdělání naší mladé generace, se snaží s takovou nepochopitelnou horlivostí likvidovat kvalitu našeho vzdělávání? Skutečnost, že upadá, je zřejmá. Ujistit se o tom může každý, stačí se zeptat pedagogů s dlouholetou praxí. S neklidem úpadek ve srovnání s dobou „totalitní“ potvrdí.

Nehledě na všemožné moderní počítačové technologie a didaktické pomůcky (o kterých jsme si my trošku starší mohli nechat nanejvýš pustit fantazii na špacír) stává se tento problém stále palčivějším. Netýká se pouze českého školství, nýbrž obecně „západního“. Otázkou tedy je, proč v této oblasti odmítáme nesporné úspěchy dosažené v minulosti? Proč se snažíme ničit to, co bylo efektivní? Proč zavádíme „reformy“, které v jiných zemích ukázaly, že nemohou vzdělávat vysoce kultivované národy, ale naopak napomáhají ke snižování intelektuálních schopností a kulturních potřeb žáků, kteří ztrácejí dokonce i základní rámce slušnosti?

Zdokonalit zničením

Co by asi učinil obyčejný člověk obdařený selským rozumem, představí-li si, že stojí včele ministerstva školství? Jaký systém vzdělávání by zvolil? Jeho prvopočáteční myšlenky by se určitě soustředily na to, jaké nejvíce efektivní systémy vzdělávání ve světě fungují a v čem spočívá jejich úspěch. Nelze přece bezhlavě importovat do země, které byla známa svým kvalitním školstvím, myšlenky, jejichž realizace přinesla těm ostatním zkázonosné plody.

Spolu s ekonomickým západním systémem jsme převzali i ten vzdělávací, nehledě na to, že na Západě už tehdy přinášel shnilé ovoce. Po více jak dvaceti letech je tomu tak i u nás. Přesto však ani nová paní ministryně Valachová tento nemocný systém zrušit nehodlá Pracuje prý na jeho „zdokonalování“ a nestydí se v této souvislosti třeba nadšeně hovořit o zničujícím „novém programu“ několika stupňů maturit.

Ani myšlenka dělení, resp. rozdělování žáků podle jejich schopností, není nová. Zrodila se koncem 19. století ve Spojených státech v rámci tzv. paedologie. Hlavní ideou této pseudonauky bylo děti segregovat do skupin v závislosti nikoli jen na jejich schopnostech, ale i sociálních pozicích a materiálních možnostech.

Výchova k totalitě

Proč se však podobné myšlenky opět oprašují? Příčina je prostá. Člověk ušlechtilý a s kvalitním vzděláním má životní priority zcela jiné. Touží číst knihy, chodit do divadel, zkoumat tento svět a činit ho lepším, lidštějším, snít o vysokém a duchovním. Mysl člověka s nízkou úrovní vzdělání a intelektuálního rozvoje netouží létat k výšinám, svět materiální ho zcela uspokojuje; je zaneprázdněn plány na koupi rychlého sporťáku, nejnovějšího typu mobilu či módního „brandu“ kostýmu.

Méně vzdělaní lidé se prostě snadněji ovládají, s lehkostí uvěří všudypřítomným reklamám atd. A na vnucení zničujících idejí, jako je například dnes aktuální totální čipizace, netřeba poté vynakládat velké úsilí. Primitivní člověk rovněž mnohem snadněji uvěří obrazu nepřítele, který mu jeho elity v určitých situacích potřebují vnutit. A nejdůležitější nakonec: v nepříliš vzdělané společnosti je mnohem jednodušší pod maskou vymyšlené hrozby zavést totalitní režim.

Černý humor

Kvalita vzdělávání hraje pro rozkvět společnosti velmi důležitou roli. Snižujeme-li laťku úrovně vzdělávání příliš nízko, musíme počítat s tím, že se nelze vyhnout zkázonosným následkům. Samovolně se spouštějí procesy, kdy společnost ztrácí schopnost vnitřní reflexe. Jen stěží je možné tento proces sebezničení zastavit, protože síly schopné vyvést společnost na vyšší úroveň se tak vytrácejí.

„Díky“ našim ministrům školství a jejich „reformám“ se k této hranici přibližujeme, ač některé západní země ji už překonaly. Nová ministryně školství, paní Valachová, je pravděpodobně znepokojena naším klopýtáním za dekadentním školstvím převažujícího západního střihu – a rozhodla se proto tempo urychlit. Aby se mladé generace příliš neodlišovala od národa za oceánem, jehož katastrofický úpadek vzdělanosti byl u nás ještě nedávno terčem černého humoru.

Je mi úzko z toho, že hlas pedagogického společenství, které si tuto skutečnost uvědomuje, je příliš slabý. I rodiče by měli přispěchat pedagogům na pomoc. Všichni společně bychom měli pozvednout hlas, není-li nám lhostejné, že vzdělávací systém je vědomě nastaven na výchovu člověka s velmi primitivními zájmy, které se málo odlišují od zájmů obyvatel živočišné říše.

Nebo i to je nám už jedno?

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele