Profesor Budil (ZDE): “Bohatí a vlivní lidé přirozeně tíhnou k přeměně v dědičnou oligarchii a široké lidové vrstvy se jim v tom pochopitelně snaží zabránit. Vznik demokratického systému a národního státu představoval určitý kompromis. Demokracie měla umožnit lidu kontrolovat moc bohatých a idea národa vytvářela kolektivní pouto a solidaritu bez ohledu na třídní příslušnost.”

Je to hodně zajímavá koncepce, která říká, že v demokracii nejde ani tak o vyjádření nějaké obecné vůle lidu, ale o to, aby se mohli chudí společně bránit proti zvůli bohatých. Což vlastně odpovídá libertariánské koncepci, podle které svoboda a demokracie stojí proti sobě, přičemž svoboda se týká jenom těch nejbohatších (svoboda chudých podle té koncepce nemá žádnou hodnotu, takže může a má být zlikvidována).

Naštěstí existuje ještě třetí možnost. Bohatí i chudí mají společného nepřítele, takže jim nezbývá než držet spolu. Na tom je založen národní stát.

(zdroj: petrhampl.com)