Pokud by to byla pravda, bylo by to nesmírně vážné. Z neomezené koncentrace kapitálu vyplývá spousta problémů – od chudnutí většiny populace přes ztrátu občanských svoboda až po rozpad společnosti, kolaps civilizace a dokonce likvidaci současných etnik.

Jak bylo poznamenáno v jiné debatě, společnost s neomezenou koncentrací kapitálu je orientální despocie. Západ vždy dělalo Západem to, že tomu dokázal zabránit. Jen díky tomu se stal prostorem svobody a prostorem tvořivosti a inovací.

V podstatě v každé historické společnosti existovaly nějaké zábrany proti koncentraci kapitálu. Naše současné uspořádání je výjimečné tím, že takové zábrany nemá. Jednalo se například o:

• Pravidelné resety, kdy byli např. otroci propouštěni, koupená půda vracená původním majitelům apod.
• Protimonopolní zákony.
• Progresivní zdanění.
• Různé regulace, které bránily růstu nad určitou mez.
• Regulace, které majetky od určité velikosti částečně zestátňují (např. předání částí kontroly radám pracujících).

Tato opatření vesměs nebyla prožívána jako omezení svobody. Mimo jiné proto že soukromé vlastnictví ve smyslu práva „neomezeně nakládat s určitým majetkem“ existuje jen něco přes 200 let. Starší dějiny ho neznají.

Na druhou stranu ale platí, že nic není zadarmo, a vždy je zapotřebí balancovat mezi různými zly a hrozbami. Každé ze zmíněných opatření má nějaké nevýhody. Regulátor může získat přehnanou moc. Místo korporátní byrokracie může vyrůst tupá byrokracie státní vymknutá kontrole. Nakonec nezbývá než vyvažovat.

Právě to by mělo být otázkou veřejné diskuze. Ta je z principu možná pouze v rámci národního státu. Možná pouze v rámci národního státu. A že je kapitál mezinárodní? No a co! Ať si někdo koupí 100 karibských ostrovů a ať tam má zaparkováno tisíc soukromých tryskáčů. Podstatné je, aby to neničilo českou společnost.

(zdroj: petrhampl.com)