Parlamentní volby ve Francii definitivně ukončily pokus Érica Zemmoura. Jeho strana Reconquest!, nezískala ani jediný mandát a dál není o čem mluvit. Zemmour se možná zase stane zajímavým intelektuálem. Ostatně, debakl Realistů taky nic nemění na tom, že Petr Robejšek je respektovaným myslitelem.

Z hlediska dalšího vývoje Francie to je ale katastrofa, protože došlo k nejhorší kombinaci. Zemmour by snad dokázal svést rovnocenný zápas s Macronem, jenže Zemmour prohrává s LePenovou a LePenová prohrává s Macronem. Výsledkem je tedy upevnění Macronovy pozice, přičemž zároveň probíhá rychlý vzestup anticivilizační levice ještě mnohem radikálnější než Macron. Státní podpora džihádu, 76 pohlaví a válečnický fanatismus – to je téměř 200 Melanchonových poslanců. Z hlediska sociální struktury to znamená další bankrot koncepce založené na tom, že opozice vzejde z radikálních skupin izolovaných od většinové společnosti. Jakkoliv jsou ty skupina v mnoha ohledech sympatické a s mnoha jejich požadavky lze souhlasit. Organizované politické projekty zaměřené na tyto radikální skupiny tak paradoxně brání politické změně. Radikální skupiny, které by mohly být hlasem mlčící většiny a jejichž energie by mohla rozhýbávat širší veřejnost, se naopak obracejí proti širší veřejnosti (tzv. “ovcím”).

(zdroj: petrhampl.com)