Možná, že nám dává pořádně na zadek za to, jak se k ní chováme. Dobře nám tak, protože jí denně dokazujeme, že si ji nevážíme.

Ale kdyby platila ta druhá varianta – tedy, že se zbláznila – co by to pro nás znamenalo? Museli bychom si hledat ve vesmíru nové bydliště alias sídliště?

Ale raději stůjme oběma nohama na pevné půdě a realisticky nahlížejme do blízké budoucnosti. Se sídlišti to v mosteckém okrese (potažmo v Ústeckém kraji) nevypadá zrovna růžově.

Litvínovský Janov připomíná potápějící se Titanic, opouštějí ho nejen bílí, ale už také cikáni. Starousedlíci. S „opálenými“ novodobými přivandrovalci z různých částí republiky se už nesnesou ani oni, protože poznali, jací jsou. Cikáni-starousedlíci nejsou totiž zvyklí se poflakovat, řvát pod okny odpočívajících po tvrdé dřině, pokřikovat ráno na jdoucí do práce, aby ji dělali dobře a oni (přivandrovalci) se měli ještě líp (z daní pracujících).

Mostecké Stovky jsou na tom podobně jako Janov. Rozdíl tu ale přece jen je. Tady situace zatím nedozrála do stadia potápějícího se Titaniku. Vše ale nasvědčuje tomu, že ledovec, který způsobil zkázu lodi, se blíží i sem. Vedení městské policie je vnitřně přesvědčeno o tom, že dělá – ve spolupráci s republikovými kolegy – vše, aby katastrofa nenastala, ale početní převaha těch, kteří nefandí pořádku a slušnému způsobu života a jsou vidět od rána do noci v ulicích, na trávnicích a v parcích, je tak velká, že mnoho víry v pozitivní obrat nedává. Když už to chce vzdát i předseda petičního výboru Josef Fiala a ze Stovek se hodlá odstěhovat, tak se prostor pro světlejší myšlenky v naší mysli opravdu nenabízí. Pokud petent Fiala ještě nějakou tu dobu vydrží, možná se dočká otevření nově budované silnice do Mariánských Radčic a bude se moci podívat k jezeru Most coby nové rekreační zóně. Tam si možná zklidní nervy a přehodnotí svůj záměr na opuštění Stovek.

Nezasvěcený návštěvník Mostu si musí udělat jednoznačný závěr: na jedné straně druhé největší město Ústeckého kraje kvete, na straně druhé je ničeno nevycválanou menšinou, z níž se pomalu (ale jistě) stává většina – a ještě k tomu s destrukčními „schopnostmi“.