Přitom – připomeňme si – samotný program NSDAP je sice oslavou „velkoněmectví“, avšak o programovém antisemitismu v něm ještě nenajdete ani slovo. Teprve po převzetí moci Hitlerem došlo k ustanovení „židovské otázky“ jako jednoho z klíčových programových bodů Třetí říše.

Legislativní oporu tomuto genocidnímu konání poskytly tzv. Norimberské zákony (německy Nürnberger Gesetze), což je souhrnné označení pro rasistické zákony slavnostně vyhlášené na Říšském sněmu NSDAP (Reichsparteitag der Freiheit) v Norimberku 15. září 1935. Šlo především o dva ústavní zákony německého Říšského sněmu přijaté 15. září 1935 v Norimberku: zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti.

K tzv. Norimberským zákonům lze obsahově přiřadit i jiné zákonné úpravy obsahující nástroje k perzekuci tzv. „rasově méněcenného obyvatelstva“, např. zákon o zdravém manželství.

1. zákon o říšské vlajce (Reichsflaggengesetz, RGBl. 1935 I S. 1145) prohlásil vlajku s hákovým křížem, používanou dotud pouze NSDAP, říšskou vlajkou.

2. zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz, RGBl. 1935 I S. 1146) především odlišil státní příslušnost a říšské občanství. Přitom politická a jiná práva se výslovně spojovala pouze s říšským občanstvím. Říšskými občany se měli stát pouze občané německé krve, kteří o to požádají a kteří prokážou ochotu a způsobilost sloužit Říši. Jen jim příslušela plná občanská práva. Toto ustanovení nebylo ve skutečnosti nikdy naplněno, s výjimkou Židů byli až do konce 2. světové války považováni za říšské občany všichni Němci. Židé tak přestali být německými občany. Zákon o říšském občanství byl do roku 1943 postupně doplněn o celkem třináct prováděcích nařízení systematicky zbavujících Židy veškerých občanských práv. Zákon o ochraně německé cti a německé krve především zakázal uzavírání manželství i mimomanželské vztahy mezi Židy a ne-Židy, neuznával jejich uzavření v cizině. Zapovídal také Židům ne-Židy zaměstnávat.

3. zákon o ochraně německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre, RGBl. 1935 I S. 1146) zakázal sňatky Židů s osobami německé nebo smíšené krve. Tyto sňatky byly prohlášeny za neplatné, a to i v případě, že by byly uzavřeny v zahraničí. Zakázán byl i pohlavní styk mezi takovými osobami. Židé byli zbaveni německého občanství a prováděcím předpisem jim bylo rovněž zakázáno zastávat veřejné úřady. Dále se Židům zakazovalo vyvěšovat německou vlajku a používat národní barvy; místo nich směli používat židovské barvy, tj. modrou a bílou.

K realizaci ustanovení zákonů byla postupně vydávána prováděcí nařízení, první z nich ze 14. listopadu 1935, které stanovovalo, kdo má být pro potřebu daných zákonů považován za Žida nebo židovského míšence. Kriteriem pro posouzení příslušnosti konkrétní osoby mezi Židy se stalo přihlášení k judaismu členstvím v židovské obci. Protože však šlo o „objektivní kriterium krve“ daného člověka, bylo „židovství“ určováno nejen současnou nebo dřívější příslušností té které osoby k židovskému náboženství, ale také současným či dřívějším židovským náboženstvím jejích rodičů a prarodičů, případně jejího manželského partnera.

Norimberské zákony byly rozšířeny také do zemí Německem okupovaných, v Protektorátu Čechy a Morava byly principy zakotvené v těchto zákonech poprvé použity v Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939.

A tak, jako ve všech předchozích dokumentech doby nacismu, platí, že bychom si je měli připomínat a být si vědomi, jaká hrůza v nich je skryta. A kdy jindy, než právě nyní, ve dnech předcházejících 75. výročí porážky nacismu a ukončení druhé světové války. Abychom stále věděli, proti čemu ta válka byla vlastně – ze strany protinacistické koalice – vedena. Jedním slovem – abychom nezapomněli, i když by se to znovu tak mnohým hodilo do jejich propagandistického a politického krámu.

Zákon o říšském občanství

§ 1

(1) Státním příslušníkem je ten, kdo náleží do ochranného svazku Německé říše a je jí za to zvláště zavázán.

(2) Státní příslušnost se získá podle ustanovení zákona o říšské a státní příslušnosti.

§ 2

(1) Říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši.

(2) Říšského občanství se nabývá propůjčením listiny o říšském občanství.

(3) Říšský občan je jediným nositelem v zákonech stanovených plných politických práv.

Zákon o ochraně německé krve a německé cti

Proniknut poznáním, že čistota německé krve je předpokladem další existence německého lidu, a prodchnut neochvějnou vůlí, zabezpečiti německý národ pro všechnu budoucnost, usnesl se říšský sněm jednohlasně na následujícím zákoně, který se tímto vyhlašuje:

§ 1

(1) Sňatky mezi židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve jsou zakázány. Manželství uzavřená proti tomuto zákonu jsou neplatná, i když byla k obcházení zákona uzavřena v cizině.

(2) Žalobu na prohlášení manželství za neplatné může podat pouze státní návladní.

§ 2

Mimomanželský styk mezi židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve je zakázán.

§ 3

Židé nesmějí ve své domácnosti zaměstnávat státní příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve mladší 45 let.

§ 4

(1) Židům se zakazuje vztyčovat říšské a národní vlajky a užívání říšských barev.

(2) Užívati židovských barev je jim naproti tomu dovoleno. Výkon těchto oprávnění je pod státní ochranou.

§ 5

(1) Kdo jedná proti zákazu § 1, bude potrestán káznicí.

(2) Muž, který jedná proti zákazu § 2, bude potrestán vězením nebo káznicí.

(3) Kdo jedná proti ustanovení §§ 3 nebo 4, bude potrestán vězením až do jednoho roku a peněžitou pokutou, nebo jedním z těchto trestů.

Nařízení k zákonu o říšském občanství

§ 2

(2) Židovským míšencem je ten, kdo pochází od jednoho nebo dvou prarodičů, podle rasy plně židovských, není-li podle § 5, odst. 2, židem. Za plně židovského se bez dalšího pokládá prarodič, když příslušel k židovskému náboženskému společenství.

§5

(1) Židem je ten, kdo pochází přinejmenším od tří prarodičů, podle rasy plně židovských. Platí (tu) § 2, odst. 2, věta 2.

(2) Za žida se také pokládá státní příslušník, je-li židovským míšencem, pocházejícím od dvou plně židovských prarodičů,

a) když v době vydání zákona příslušel k židovskému náboženskému společenství nebo potom do něho byl přijat,

b) když v době vydání zákona byl v manželství se židem nebo potom do něho vstoupil,

c) když pochází z manželství se židem ve smyslu odstavce 1, jestliže bylo toto manželství uzavřeno za účinnosti zákona o ochraně německé krve a německé cti ze dne 15. září 1935,

d) když pochází z mimomanželského styku se židem ve smyslu odstavce 1 a narodil se nemanželsky po dni 31. července 1936.

Petr Žantovský