Letos na jaře je tomu již 78 let, co americká armáda vstoupila 6. května do Plzně. Dnešním politikům to ti Američané pěkně zkomplikovali. Plzeňáci na US tanky totiž nepočkali a osvobodili se sami. Tak to mnozí politici a novináři dohánějí až dnes! Pamětníci plzeňských událostí již nejsou mezi námi, historici v tom tápají a novináři, ti pracují dle příslušného zadání…

Dnes je snaha vše přebarvovat, a tak místo do rudé vlajky balíme oslavy do vlajky pruhů a hvězd. Podíl US Army na osvobození Plzně, ale i Československa či Evropy, roste každým dnem. Začaly narůstat zásluhy generála Pattona, velitele 3. americké armády, na osvobození Plzně a západních Čech. Slyšíme, že generál měl našlápnuto i na Prahu, nebýt rychlé Rudé armády, snad by dobyl i Berlín. Připomínám, že když Američané vstoupili 21. 4. na naše území, sovětská vojska bojovala již před Brnem, které osvobodila 26. 4. Když povstala Plzeň, Američané byli teprve v Klatovech. Tak to dohánějí mnozí až dnes.

Přidám trochu historie. Povstalci již 5. května ovládli Plzeň, obsadili po krátkých bojích rozhlas, radnici, ustavili Revoluční národní výbor. Na kostele sv. Bartoloměje vlála československá vlajka a vedle ní vlajky americká, sovětská, britská. Silnice na západ od Plzně byly plné prchající německé armády. Německá vojska místo bojů s povstalci hledala cestu do amerického zajetí, hnal je na západ strach před Rudou armádou.

Povstání Plzně také vedlo k tomu, že již 5. května byla zbavena okupantů všechna města v kraji. Vedle Plzně to byly např. Rokycany, Zbiroh, Kralovice, Plasy, Blovice, Přeštíce, Dobřany, Klatovy, Sušice, Kdyně, Domažlice, Nepomuk… Američané byli všude vítáni jako vzácní hosté květinami, chlebem a solí. Tehdy nikdo příliš nerozlišoval mezi osvoboditeli, to až později…

A tak se stalo, že to následující ráno 6. května, místo pouličních bojů, americké hochy čekaly v Plzni velké oslavy. Plzeňáci byli už svátečně vyšňoření, vítali Američany květinami, chlebem a solí, točilo se i plzeňské pivo. Hudba hrála, plzeňská děvčata byla v jednom kole, děti dostávaly od vojáků čokoládu, žvýkačky, děvčata silonky… Středem pozornosti dětí i dospělých byli jim ještě neznámí černí Američané. Všichni se usmívali, radovali se z konce války…

Každá oběť musí mít své důstojné místo v naší historické paměti. Neznevažujme hrdinství, jak těch 144 000 padlých sovětských vojáků, tak i 33 000 rumunských či polských vojáků, ti všichni padli v Československu za naši svobodu. Vážíme si odkazu osmnácti tisíc padlých československých vojáků, kteří od Sokolova a Kyjeva přes Polsko, Duklu, Slovensko a Ostravu došli až do Prahy. V naší paměti má své místo i 116 padlých Američanů při osvobozování západních Čech. Ještě nutno dodat, že jen při osvobození Prahy padlo kolem 300 sovětských vojáků, další tisíce na bojové cestě přes Krušné hory.

Na mohutné plzeňské oslavy přijeli nažehlení vzácní hosté. Při těch oslavách si také vzpomeňte na toho nešťastného rokycanského Divíška…