Stojíme zase v pozoru před vrchností, zase žmouláme čepici, abychom si něco vyprosili. I ten drobeček, který spadne z jejich stolu, nám udělá radost. Před staletími to byla Vídeň, dnes je to EU, která nám diktuje.

Jak se ukazuje, byli jsme spíše těmi naivními prosťáčky, protože i po letech členství v EU naše výdělky jsou stále směšné v porovnání s těmi „západními“. Nedokážeme pochopit, že to v miliardách zadlužené Řecko, je v příjmech občanů daleko před námi, obdobně jako Portugalsko, Španělsko… Klademe si otázku, kde se stala chyba? Přitom slyšíme, že české ekonomice se dlouhodobě daří. Naše zahraniční obchodní bilance je vysoce aktivní. Na západní trhy směřuje téměř 80 % exportu, z toho do Německa přes 30 %. Máme nejnižší nezaměstnanost v EU... Makáme ve dne i v noci, jsme ochotni dělat v sobotu, neděli, děláme na tři směny. To vše za žebrácké mzdy.

Zadluženost domácností neustále roste, počítáme ji již v bilionech. Na byt, tedy spíše na tu „klícku“, se mladí zadlužují hypotékou na 30let. Jiní si hledají svou budoucnost v zahraničí. Stále více pociťujeme odchody řady vysoce vzdělaných odborníků. Z českých nemocnic odcházejí nejen lékaři, ale i střední odborný personál. Naše země s tradičním strojírenským průmyslem, se stává spíše montovnou, či velkoskladem Evropy. Desetitisíce kamionů brázdí naší krajinou. Do zahraničí odchází u nás vytvořený kapitál, nejspíše i z té laciné pracovní síly.

Pýcha české (československé) ekonomiky, tradiční průmyslové obory, jako bylo strojírenství, investiční celky, sklářství… ztratily po roce 1989 své zahraniční trhy. Politika sankcí EU vůči RF dopadla na naši ekonomiku. Byly to především, po staletí budované východní trhy, které jsme museli opustit, naše místo zaujali jiní. V současnosti zahraniční obchod ČR s Ruskou federací činí jen několik procent, navíc je pro nás vysoce pasivní.

Proto jen 30 % občanů hodnotí pozitivně EU. Ve většině zemí EU je to obdobné, do čela volebních průzkumů se tak dostávají politické strany, které jsou ostře kritické k současnému stavu EU. Z toho vyplývá, že EU musí projít zásadní reformou, demokratizací! EU nemůže jít cestou diktátů a výhrůžek předkládané Evropským parlamentem, či bruselskými úředníky. Příkladem nefunkčnosti EU je i současná migrační krize, která již po několik let dopadá na tápající EU.

V letošním roce si připomeneme 100. výročí vzniku Československa. Našim předkům diktovali panovníci ve Vídni, museli jsme se podřizovat vyhrůžkám z Anglie, Francie, Německa, v poválečně rozdělené Evropě zájmům SSSR. Po nadechnuté svobodě, čelíme opět snahám o naše odnárodnění, opět stojíme, jak ti předkové, na koberečku před vrchností. Dnes před tou v Bruselu.