1. Časem, který má pro jednání k dispozici: Ten nestačí ani k vyřešení běžné agenty, natož k realizaci nutné změny.
2. Neradostnou pozicí, do které se ČSSD propadla: V tak zoufalé se ČSSD v polistopadové historii ještě neocitla.
3. Složením delegátů: Ti byli z velké části vygenerováni právě tou reprezentací a administrací ČSSD, která selhala.
4. Absencí osobností, které by dávali naději na změnu: Pragmatický Hamáček (který bude asi zvolen předsedou) nepřesahuje svými kvalitami Sobotku jako politika možného, který uměl zvládat standardní situace, ale absolutně selhal v nestandardních), zcela provařený Chovanec (který má podporu už jen toho nejhoršího, co se na ČSSD přilepilo), nevýrazný Zimola (který přes veškerou snahu zatím nedokáže překročit práh staré politiky odsouzené k neúspěchu).

Dělat si v této situaci iluzi o tom, že by sjezd něco přinesl, byť i na něm vystoupí Zeman, může jen krajní optimista. V tom nejlepším případě sjezd přijme sérii rozhodnutí "mimo mísu" a přispěje tím k rychlému konání předčasných voleb. Ty by po zvolení prezidentem nevadily už ani Zemanovi.

Pokusím se tak alespoň dát podnět k zamyšlení nejen delegátům, ale i dalším, kteří budou v dalším obdobím ovlivňovat dění v ČSSD. K tomu, co selhalo a čím začít nápravu. Začnu tím, co je tím největším omylem a největší překážkou přechodu k perspektivní politice. Je to to, co mají ve své prezentaci skoro všichni kandidáti na stranické funkce a co zní (když vyberu z nejrůznějších mutací nějaký průměr) asi takto:

MUSÍME SE TEĎ PŘEDEVŠÍM VĚNOVAT TOMU, CO CHCEME UDĚLAT PRO LIDI.

Tak to právě ne. To je ta nejhorší představa, se kterou lze jít do pokusu o nápravu strany.

Vím, že tímto jsem mnohé ze svých známých z řad sociálních demokratů či jejich příznivců překvapil. Živě si představuji některé z nich. Tak, prosím, teď mě sledujte a přemýšlejte. Je to moc důležité. Je to totiž opravdu úplně jinak, než jak si většina reprezentace ČSSD a mnozí další myslí.

Vývoj veřejného vědomí a sebevědomí velké části lidí, kteří se angažují v politice, i vývoj názorů většinové společnosti je totiž mnohem dál, než si reprezentace ČSSD a velká část jejích členů, kteří v této straně ještě zůstali, uvědomuje. Normální lidé po ČSSD vůbec nechtějí, aby "udělala něco pro lidi". S tím už mají dost zkušeností. Aktivní část většinové veřejnosti po ČSSD chce jen to, aby je zase NEPODRAZILA, jak tomu bylo např. v případě církevních restitucí a jak je tomu vždy, když se naše země octne pod tlakem zvenku.

Jako velké přání, ve splnění kterého aktivní část většinové veřejnosti skoro ani nedoufá, si pak přeje, aby i poctivým členům ČSSD a pod tlakem nich i reprezentaci ČSSD začalo docházet, o co v dnešní době jde . Co je příčinou současných problémů a jak je společnými silami řešit. – Místo toho se ČSSD stále pokouší otázku příčin současných problémů někam odsunout a místo toho nabízí, že bude "dělat něco pro lidi"... Jak, když neví, která bije?! Jak, když se její reprezentace snaží prosadit jako slouhové slouhů či spíše jen poskoci současné globální moci (na což dojel celkem inteligentní představitel politiky možného Slávek Sobotka a čímž zdiskreditoval celou ČSSD)?!

Nejen užší reprezentace ČSSD, ale i širší aktiv této strany se ještě nenaučil dívat na současnou situaci očima normálních lidí, těch, kterým začíná docházet, o co jde. Nebylo by na čase se o to pokusit?! Jsem docela zvědav, zda v tomto směru zazní na sjezdu alespoň nějaký náznak ochoty jednat s veřejností jinak než z pocitu arogantní nabubřelosti. A pozor! Pozice "musíme dělat více pro lidi" je pozicí arogantní nabubřelosti, nepolepšeného povýšenectví vycházejícího z ideové prázdnoty! Vám to opravdu nedochází?!

Docela by mě zajímalo, zda ti, co se na mě teď naštvali, také začnou přemýšlet, zda náhodou nemám pravdu. Někteří možná ano. Jak se říká, víc hlav, víc rozumu. Tak si na toto téma zkuste vyměnit názory třeba i na sjezdu. Pokud má mít sociální demokracie nějakou budoucnost, musí se vymanit z přežité politiky, z papalášského stereotypu "musíme dělat více pro lidi" a založit svou politiku na pochopení příčin toho, o co jde.

Dienstbier a další jemu podobní mohou nadávat na Okamuru, že je fašista, ale SPD (která je nesrovnatelně aktivnějších v místech, než ČSSD mimo jiné i zásluhou těch, co do SPD odešli z ČSSD, ale i z KSČM), se staví do čela procesu probouzení, uzrávání a dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí – boduje na tom a bude bodovat. Pochopitelně se na ni přilepila i část lidí toužících po jednoduchých řešení. Třeba tak, jako se ve své době na "přerozdělovací" ČSSD přilepila řada vyžírků a korupčníků (takovým nebezpečím jsou prostě politické strany dle svého profilu vystaveny). S tím se bude muset SPD vyrovnat. Ale zatím v SPD převažují ti, kteří se snaží pochopit současnou dobu a z velké části se jim to daří.

Zajímá mě pochopitelně i to, jakou cestou se vydá KSČM, která je na tom – snad nejvíce za celou svou polistopadovou dobu – velmi obdobně jako ČSSD. Dostala se do velmi obdobné pasti a její budoucnosti je také silně ohrožena. Nikoli z důvodu její minulosti, ale současnosti. V jejím případě však přece jen vidím více náznaků pochopení prosté skutečnosti, že na politice starého typu "musíme dělat více pro lidi" nelze stavět.

Tak, přátelé, jednejte, ale hlavně přemýšlejte! Je to běh na dlouhou trať, kdy z pelotonu budou postupně odpadat ti, co se ještě na poslední chvíli pokusí něco urvat pro sebe.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele