A hned jsem byl obviněn na jedné straně těmi, kteří říkají, že již v dítěti je skrytý terorista, na druhé straně těmi, kteří říkají, že chci zamést pod koberec náš morální závazek přijímat i nelegální uprchlíky.

Tak to vezmu postupně:

1. Celá kauza na mě působí dojmem, že se zase někdo (a to i s využitím politiků určitého typu a mediálního mainstreamu) snaží najít něco, co by narušilo proces sjednocování národa proti cizí moci, který se u nás rozbíhá. A i tato záminka je mu dobrá. Možná se pletu, ale opravdu mám takový pocit a poctivě se s ním svěřuji.

2. Téma se bezprostředně týká toho, čím se náš tým zabývá. Jsme přesvědčení, že těžiště ekonomiky se přesunuje do oblasti produktivních služeb, tj. služeb spojených s nabýváním uchováním a uplatněním schopností člověka. Budoucnost patří těm zemím, které v procesu konstituování odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického sektoru postoupí nejdále. Kromě vzdělání a péče o zdraví mezi takové služby patří i výchova v rodině či probační, mediační, resocializační služby. Jsem přesvědčen, že pokud se týká efektivní pomoci, tak v daném případě by adopce byla nejvhodnějším řešením, přičemž určitá specifika této adopce by mohl napomoci řešit stát formou některých mediačních, probačních a případně i dalších služeb.

3. Možná byla paní europoslankyně Šojdrová vedena ušlechtilými úmysly, ale její postup, kterým kauzu otevřela, byl nestandardní a její snaha medializovat tuto kauzu i způsob této medializace budí určité pochybnosti.

4. Individuální osvojení na základě dobrovolného rozhodnutí rodiny, které stát napomůže poskytnutím informací a při řešení některých administrativních otázek, je nejvhodnějším řešením i proto, že je zde záruka naplnění cíle – pomoci těm nejpotřebnějším (myslím, že pětiletý sirotek potřebuje pomoc více než mladík ve věku, ve kterém jsem již pracoval v brněnském Zetoru na lince výroby převodovek pro traktory). Pokud měla europoslankyně Šojdrová, případně další, upřímný zájem, měla se zabývat právě tímto.

5. Pokud jde o některé právní resp. mezinárodně právní problémy, pak jsem přesvědčen, že nejsou nepřekonatelné a že v případě, že naše pomoc je objektivně žádoucí z hlediska humanity, dokáže naše paní velvyslankyně Eva Filipi (kterou považuji za jednu nejskvělejších žen) účinně napomoci tam, kde je potřeba.

Na závěr (opět jen můj dojem)

V dané kauze nešlo o to pomoci, ale rozehrát určitou hru umožňující vyvolat averze mezi lidmi, a to dokonce s určitými cílenými difamacemi motivovanými i předvolební situací. Ale mohu se mýlit. Vždy je nutné zvažovat různé alternativy. Pokud se bude hledat efektivní a sociálně citlivé i účinné řešení, ukáže se, komu o co šlo. Pokud se problém přejde a rychle na něj zapomene, pak v případě, že nešlo o poctivou hru, budou vítězi ti, kteří tuto falešnou hru rozehráli. Proto mě velmi zajímá, jak bude paní europoslankyně Šojdrová ve své iniciativě pokračovat. A také to, zda si někteří nebudou na této kauze přihřívat svoji polívčičku, aby profitovali z protiimigračních nálad.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.