Ale tak je to vždy. Marně nejen Česká republika, ale i další státy poukazují, že věci nejsou tak jak mají být. Politika Junckera a jeho EK, a to i veřejně deklarovaná, spočívala v tezi: „Necháme je vypovídat a uděláme si to po svém.“ Nekontrolovatelná a nepostižitelná Evropská komise zjistila, že nemusí brát na názory jednotlivých států vůbec ohled. A protože Německo a Francie si dělají v EU, co chtějí, tak a Juncker a jeho EK se jim do plánů náramně hodili a hodí. A všechny pokusy o jakékoliv zlepšení stavu padají pod stůl.
Mnoho politických stran a hnutí vstupuje do klání o místa v Euro-parlamentu s tím, že žádají reformu Evropské unie, především reformu institucí a legislativního procesu. Při současných předpovědích to ale vypadá, že se nic nezmění. Pak tolik kritizovaná snaha EU opustit a vystoupit je ale jedinou cestou k nápravě, vzdor tomu, co vše obtížného přinesl Brexit.
Jaký má smysl být u toho, když vše funguje jako kdysi RVHP (socialistická Rada vzájemné hospodářské pomoci). Tam jsme také byli u toho, ale Moskva dělala politiku jen pro sebe a nás se nikdo na nic neptal. Z jednoho zla jsme odešli a bylo by chybou zvolit si stejné. Pokud se Evropská unie od roku 2004 takto změnila, úvahy o jejím opuštění jsou legitimní.
Že na tom proděláme? Podle posledních čísel výkonnost EU klesá už doslova rapidně a pokud to bude pokračovat, tak se tato lodička novodobého žaláře národů stejně potopí. Jako se potopil sovětský a jeho satelitní socialismus. Vždy nakonec vyhraje ekonomika nad ideologií. Je to jenom otázka času. A u toho opravdu nemusíme být.
Rudolf Mládek
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV