Stažení amerických jednotek z Německa by ale nemělo ovlivnit odrazující síly NATO v Polsku a pobaltských státech, objevují se však výhrady, že by mohlo komplikovat americkou vojenskou logistiku a připravenost. Tento argument při současných zvyšujících se protiamerických náladách v Německu ale velení v USA nezajímá. Kontroverznost odsunu amerických vojáků z Německa (především do Polska) má tlumit vyjádření mluvčího Rady národní bezpečnosti, Johna Ullyota, který prohlásil, že "Spojené státy jsou i nadále odhodlány spolupracovat s naším silným spojencem Německem, aby zajistily naši vzájemnou obranu, a také v mnoha dalších důležitých otázkách." (1)

Podle zjištění New York Times Německo utratilo v roce 2019 zhruba 1,36 procenta svého hrubého domácího produktu na svou armádu, což sice neplnilo plánované 2% výdajů, ale v absolutních číslech je to více, než na zbrojení vydává například taková Francie. Přesto je německá armáda hodnocena jako slabá (padají i žerty, že by ji dánská porazila za dva dny) a zjevně neodráží ekonomické schopnosti Německa. Uvážíme-li, že ministryní obrany byla v minulosti dnešní předsedkyně Evropské komise Leyenová, pak se asi špatnému stavu Bundeswehru nelze divit.

Richard Grenell, bývalý americký velvyslanec v Německu, dost tvrdě uvedl, že nelze předpokládat, že by americký daňový poplatník i nadále platil za 50 000 amerických vojáků v Německu a Němci si své přebytky utráceli do domácích programů. Výrok byl sice nevhodný, ale spory mezi USA, které nesou 75% tíže veškerých závazků NATO, s ostatními členy jsou dlouhodobé a ze strany USA pochopitelné. Navíc poté, co se německá kancléřka Merkelová dostala s prezidentem Trumpem do sporu o projet Nord Stream a kritizovala přístup USA ke Světové zdravotnické organizaci (WHO), které Trump pohrozil trvalým zastavením financování (2), jsou vztahy mezi USA a Německem hodně ochlazené.

Nemůže proto překvapit, že prezident Trump na plánované setkání G7 (Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Spojené království a USA) zve další země jako je Austrálie, Jižní Korea, Indie a Rusko. Zjevně vynechává Čínu (3) , a proto analytici předpokládají, že hodlá G7 využít proti Číně s tím, že ví, že Německo se k USA určitě nepřidá a některé další země budou minimálně vlažné k jakýmkoliv nátlakům a blokacím Číny. Trump ale nic neriskuje, protože důležitý není výsledek G7, ale jeho dopad na americké voliče, zvláště poté, co pandemie koronaviru přinesla do USA obrovskou nezaměstnanost a násilná smrt George Floyda vyvolala mnohé nepokoje.

Německo-americké vztahy se nejenže na G7 nezlepší, ale do prezidentských voleb v listopadu se budou patrně zhoršovat. Pokud Donald Trump volby opět vyhraje, lze očekávat nejen ostrou ekonomickou bitvu z Čínou, ale i s Evropskou unií, s Německem zvláště. Je tedy otázkou, zda v takovém období by měla EU pokračovat ve své „zelené“ linii a zda vztahy z Ruskem by neměly doznat zásadního zlepšení. Nelze vyhrát na všech frontách a pokud si někdo v EU myslí, že Čína bude spojencem EU proti Rusku nebo USA, pak toto vize je nepravděpodobná. Na českých politicích proto zůstává úkol nenechat se do žádného hloupého dobrodružství zatáhnout.

Zdroje:
(1) ZDE
(2) ZDE
(3) ZDE