Nejprve rekapitulace. Na pravé straně politického spektra jsou dva velcí hráči, tedy přesněji řečeno, bývali velcí. ODS a TOP09. Obě se nacházejí v krizi. ANO nelze ani při největší snaze vnímat jako pravici a další spíše už straničky nejsou ve stavu nést prapor.

V čem udělala pravice chybu? Možná se až moc snažila být zodpovědná. Faktem je, že po celosvětové krizi, která postihla i nás, se pravicovým vládám dařilo snižovat schodky státního rozpočtu. Dokonce do té míry, že schodek za loňský rok byl přibližně ve výši dluhové služby.

Český volič rád slyší na sliby létající pečené drůbeže. Tu stačí slíbit vrátit třicetikorunu, onde zase už jen pouhé „prostě ho postavíme“. Volič sice uznává, že stát musí šetřit, ale zároveň chce vyšší plat a po vládě žádá, aby to zařídila.

Mnozí lidé ani po 25 letech nepochopili, že když se chtějí mít lépe, musí se o to přičinit sami. Stát může maximálně vytvořit podmínky k tomu, aby se lidé mohli o své blaho přičinit. Ten, kdo slibuje, že prostřednictvím státu zařídí, aby se lidé měli lépe, bohapustě lže.

Pravice vyrobila dost afér, které voliče právem naštvaly, nicméně levice ji v předčí nejen v počtu afér, ale především v počtu zavražděných. Zde se projevuje rozdíl mezi voličem pravice a levice. Volič pravice neodpouští tak snadno a chyby sčítá. Volič levice nadává na aféry pravice a aféry levice snadno přehlíží, omlouvá, či dokonce z nich má radost s myšlenkou „to jsme to těm pravičákům nandali“.

Problémem pravice bylo a je, že ODS a TOP mezi sebou soupeří a bojují o post hlavní strany. ODS udělala nepochopitelnou chybu, že když podvakráte vyhrála volby, vzdala se klíčových postů ve vládě. Nesla tedy odpovědnost za někoho jiného a zároveň dala vyniknout TOPce.

TOPka pro změnu chtěla urvat pozici první strany pravice. Vzájemné podrazy pak byly další ranou. Povšimněme si levice. ČSSD a KSČM na sebe občas zavrčí, ale je to jen divadýlko pro voliče. Nijak na sebe viditelně neútočí a oběma stranám to přináší plody.

ODS doplatila na Bémovu éru na pražském magistrátě, TOPka nyní na svou vnitřní rozhádanost. K tomu je nutno připočíst, že se STAN nyní od TOPky odtrhl a v Praze vsadil na jiné koně. TOPka se STANem měla dostatek příznivců. STAN využil zavedených osobností z TOP ke svému zviditelnění a evidentně už TOPku nepotřebuje.

Staré struktury v podobě bývalých komunistů a estébáků, které se sešly v dresu ANO doplněné o mediální tváře, jsou teď na koni. V leckterých místech se dokonce zvolení kandidáti vykašlali na své hlavní celostátní spojence a dali se do holportu s komunisty. Babišizace politiky může vesele pokračovat.

Pravice ještě má šanci dostat se z bahna. Chce to ale spolupráci. Prospěcháři už ODS opustili, nyní si tím projde i TOPka. Nebude to snadné, přesvědčit voliče, ale dá se to zvládnout. Chce to vrátit se k ideám a vystupovat naprosto upřímně, žádné vytáčky, žádné okecávání.

Stejně, jako jsem před pár lety psal, že Česká republika potřebuje silnou a rozumnou levici, platí totéž i pro pravici. Sázka na komunisty hard, soft, či převlečené společně s estébáky je sázkou nerozumnou a až krátkozrakou. Ono by se také stále ještě mohlo stát, že někdo u moci usoudí, že volby jsou zbytečná záležitost, protože on to prostě dokáže lépe.

Vyšlo na blogu Rudolfa Polaneckého