V úterý 16. července Nejvyšší soud rozhodl o vynětí trojice exposlanců z pravomoci policistů, žalobců a soudců. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu nemůže politické jednání založit trestní odpovědnost. Za politické jednání, přesněji projev, jsou považovány i politické dohody a kompromisy, přičemž na projev se vztahuje poslanecká imunita.

Začátek kauzy

Před měsícem se rozjela mohutná akce, do které bylo nasazeno okolo čtyř set policistů, ke slovu přišlo v jednom případě i beranidlo. Zakuklení policisté začali zatýkat a po výslechu bylo zadrženým sděleno obvinění. Obvinění byli obratem posláni do vazby. Tisková konference, ve které aktéři spíše připomínali generály po provedeném vojenském puči, se nesla ve znamení kusých informací. Přesto státní zástupce Ivo Ištvan vypustil do světa informaci, že zadržení představují „vedlejší produkt“ při sledování takzvaných kmotrů Janouška, Rittiga a Hrdličky. S vítězoslavným výrazem v tváři pak účastníci tiskovky informovali veřejnost, že při akci bylo zabaveno v bezpečnostních schránkách v bance okolo 140 milionů korun a desítky kilogramů zlata. Byl navozen dojem, že jde o prostředky zadržených osob, exposlanců, Nečasovy pravé ruky a milenky Nagyové a dvou šéfů vojenského zpravodajství.

Teprve s odstupem pak bylo veřejnosti sděleno, oč v této kauze vlastně běží. Šlo o údajnou korupci v případě tří „rebelů“, kteří složili na konci loňského roku své poslanecké mandáty, protože nechtěli hlasovat pro daňový balíček a ani nechtěli shodit vládu. Následně pak po přibližně dvou měsících dostali nabídku na posty v dozorčích radách státních podniků, kde měli působit jako zástupci majitele (vlády) a pro výkon této funkce měli odborné schopnosti. Exposlanec Tluchoř nabídku nepřijal, druhý z exposlanců si finančně polepšil a třetí poměrně razantně pohoršil. Korupce měla být v tom, že posty pro exposlance byly domlouvány dopředu.

Zde je dobré se trochu pozastavit. Obsazování postů v dozorčích radách státních podniků příslušníky vládních stran je naprosto běžnou záležitostí. Každá vláda posílá do dozorčích rad své lidi. Dá se to nazvat trafikou pro vysloužilé, zasloužilé či nechtěné politiky anebo pro ty, kteří mají perspektivu pro tu kterou vládní stranu, ale ještě se nedostali do stadia, kdy by mohli být účastni přímo ve vládě.

Veřejnost ráda dělá rychlé soudy a v případě politiků jsou všichni vinni dopředu už z toho důvodu, že jde o politiky. Nálada v dnešní společnosti je vůči našim zvoleným zástupcům nepřátelská. Titíž lidé, kteří si zvolí „svého“ člověka do parlamentu, jej týden po volbách označí za zloděje a korupčníka. Netvrdím, že jsou všichni čistí jako lilie, nicméně z velké části jsou tato osočení nepravdivá.