Ač se jedná o definici z biologie, velmi snadno se dá aplikovat na současnou společnost, na vzájemné vztahy lidí. S tím jak roste bohatství společnosti, zvyšuje se počet lidských parazitů, těch lidí, kteří žijí z činnosti a práce lidí jiných. Je pochopitelné a správné, že společnost se postará o děti, staré a nemocné spoluobčany. Ale tady roste podíl dospělých, zdravých jedinců, kteří nepracují ani jinou činností nepřispívají k blahu společnosti. U nás už pracuje pouze polovina obyvatel státu.

Na jedné straně jsou to lidé na samém okraji společnosti. Ti, kteří práci nemají, ač by rádi pracovali. Musí vytvářet armádu nezaměstnaných, aby mohl být vytvářen tlak na zaměstnané, aby byli ochotni pracovat za nízkou mzdu často za ponižujících podmínek. Tito nezaměstnaní potom obvykle přežívají z minimální podpory.

Na straně druhé to jsou parazité, ti lidé, kteří využívají svoje postavení a svůj majetek k tomu, aby mohli žít z práce jiných. To je současná „elita“. Zákony stojí na jejich straně, neboť si je vytvořili a vytváří podle svých potřeb. Mají na to peníze. Mají na to lidi, které platí. Jako „elita“ jsou vzorem pro mnoho mladých lidí, neboť jejich životní styl, názory a myšlení jsou médii, která oni vlastní, prezentovány jako norma, jako to nejlepší, co může být.

Parazit, jak je zřejmé i z výše uvedené definice, svému hostiteli škodí. Pokud chce být organismus společnosti zdravý, musí se parazitů zbavit. Je zřejmé, že určitá část lidí bude vždy usilovat o parazitický životní styl. Jejich počet však nesmí překročit určitou hranici, neboť potom mohou svého hostitele, v tomto případě společnost, zničit. A za úplně zhoubné pokládám postoje, kdy jsou parazité prezentováni jako elita.