Takové politicko-náboženské nesmysly mají opět splést občanskou mysl a podpořit politicky pravicové politiky- „vlastence". Osamělý mocnář se postupně izoloval svými činy a nyní se snaží, aby byli izolováni i občané. Tentokrát přes kartu „vlastenectví" a jako pavouk ve své hradní skrýši, by nejraději vládl zcela sám. „Vlastenectví" se mu nyní hodí, ale je poněkud pozdě a navíc, kdo mu ještě uvěří?

Politici u nás zaspali - není divu, kdo si rád nezdřímne po velmi sytém obědě, trvajícím desetiletí - to se odkrví mozek až k jeho zániku. Politickým fíglem poslední doby je to, že  „zástupci" lidu říkají a opakují, co  občanskému lidu vadí - to, co lidu sami způsobili nebo připravili,  nakonec nedělají nic nebo dělají  tak, aby se šlo proti zájmům  občanské většiny, kterou zcela nevlastenecky rozdělují a štvou skupiny občanů proti sobě. To jsme  dostatečně poznali po posledních volbách.  Jako eso z rukávu nyní vytáhli kartu „vlastenectví", které předtím zcela pohřbili - ti samí a je to jen „z nouze ctnost". Mohu být vlastencem třeba i mezi cizinci. Mohu uznávat a vážit si i jiných  národů a přesto mohu zůstat vlastencem a s ostatními  státy i národy nebo menšinami spolupracovat, bydlet a snášet je vedle sebe. Je to o tom, že někam patřím a je mi to blízké, protože se tam cítím dobře. A protože se někde cítím dobře, tak mě to nutí, abych se cítil ještě lépe a své okolí zveleboval, ochraňoval a udržoval  a hlavně jej nepoškozoval. Někde mám kořeny, bydliště a vlast nebo domov, ale je i možné, že se jinde mohu cítit lépe a vlast budu uznávat jinou, než bylo mé původní rodiště - i to je možné. Jde z velké části o čistě subjektivní pocit a cítění, které je samozřejmě podporováno i jednáním vládnoucích politiků a jejich vztahu ke státu a občanům. Jde rovněž o přiměřenost i přirozenost. U nás se snadno zaměňuje „vlastenectví" s nenávistí zejména k menšinám u nás v Česku, ale  postupně i k těm, kteří jsou sociálně slabší, nemocní nebo postižení, což nebylo ani v minulém režimu.

Počátek a důvod k dušení vlastenectví byl způsoben tím, že ideologicky a politicky jsme se - jako - „potřebovali otevřít světu", aby se  však bez problémů dal rozkrást náš stát a prodat naše podniky, obchodní značky a kde co, cizincům za hubičku. Političtí veksláci žádné vlastenectví nikdy neuznávali  a s mantrou  „peníze na prvním místě", jim bylo a je, naprosto jedno nejen vlastenectví a státní suverenita, ale i český občan, stát a celá naše budoucnost Česka. Celé „vlastenectví"  vyměnili  za peníze k vlastnímu obohacení. Karta „vlastenectví" zní tedy  dnes falešně a populisticky, zejména od těch, kdo stáli na počátku udupávání našeho vlastenectví. „Vlastenectví" v pravicovém pojetí, se stává  dalším populistickým nástrojem upevnění moci,  ale nevychází z činů  potřebných zejména pro lepší život většiny občanů v  našem státu - a to především. Politici jsou poplatní sami sobě a  cizině více, než vlastním občanům a to není v žádném případě ani trochu „vlastenecké". V této věci je p. Paroubek napadán, že preferuje naší integraci v  EU a na druhé straně klade důraz na „vlastenectví", což se nevylučuje, pokud  se bude jednat o spolupráci s okolními státy  a za lepší život pro naše občany a získání větší suverenity, resp. rovnoprávnosti našeho státu i občanů v Česku, EU i ve světě.

Boom „amerického  stylu života" a zejména  německých firem u nás, byl  vnucován za cenu ponižování všeho českého,  tedy údajné  neschopnosti našich občanů  podílet se na světovém a evropském rozvoji  a vývoji. Z důvodu, aby se „schovalo" rozprodávání českých firem a značek, aby se devastovalo naše zemědělství, aby se z Česka stalo překladiště, skladiště a odpadkový koš sousedních západních států, se nejprve ničilo mediálně i politicky právě ono přirozené vlastenectví, hrdost na naše výrobky a značky, vědce, kulturní hodnoty a osobnosti apod. Namísto hodnotných seriálů a filmů, jsme  denně bombardováni bezduchými nebo propagandistickými  americkými seriály. To mohlo být zajímavé snad  v počátku 90. let, kdy byl „hlad" po „západní kultuře a zboží". Podobných příkladů nalezneme spoustu.

Začali jsme dovážet vše, od potravin  po kulturu, čeština se přestala pěstovat, starší občané jí přestávají rozumět, protože je prošpikována cizími výrazy a naše děti jsou z češtinou všeobecně „na štíru", jak se lidově říká.  Některé matky došly tak daleko, že i na kojence šišlají v cizím jazyku - prý si tím děti cizí jazyk lépe osvojí od mala. Česká kultura a tvorba postupně upadá a řídí se tkzv. „světovým trendem" a dovozem  „béčkové  kultury". Stojí však za zmínku, že kupř. české filmy, komedie  i pohádky, mají dnes ohromný ohlas nejen u nás v Česku, ale i v cizině. Pohádky a komedie  p. Trošky, Svěráka a jim podobných, pomáhají naprosto nenásilnou a  o to silněji působící formou, pěstovat  právě to správné vlastenectví v té správné formě a dávce - tedy naprosto přirozeně a s rozumem. Vůbec, české pohádky se stávají aktuálnější, než kdy jindy. Snad každý zná pohádku „Sůl nad zlato". Podobně jako Král Já I.,sebral  lidem a utopil sůl, kterou potřebovalo i zvíře k životu - „solit se nebude, sůl netřeba, vařit se dá i bez soli" a kuchaře zavřel, protože mu řekl, že bez soli vařit nelze. Král Já I. dokazoval kuchaři, jak lze vařit bez soli - „přiměřeně, přiměřeně, šoupni to tam" - jako naši politici. Nakonec těsto kynulo, až se málem  těstem král sám zadusil. Král Já I., došel k poznání až poté, kdy se začal topit v močálu a jeho slova o tom, že: „Já je to poslední, což  dříve nevěděl", jsou slova  velice poučná a naši politici „vaří a zakazují" velmi podobně a  podobných králíků „Já", máme plnou PS  a nyní se  topí ve „vlastním těstě" a občané, bohužel, s nimi.

Naši „podnikatelé" si staví domky v „americkém stylu". Sice působí  v českém prostředí jak pěst na oko, každý ví, že je zde napodobován americký styl a každý ví, že si  jej postavila podnikatelská  rychlokvaška, která k penězům většinou přišla napodobováním amerického ropného magnáta, ne-li rovnou otrokáře, kde je dovoleno vše a člověk  pro něj  nemá jinou hodnotu, než „otrok".  Mimochodem, vládní reformy a škrty, které předepisuje naše vláda a Hlava  je schvaluje, jdou nikoli českou  a „vlasteneckou" cestou nebo  cestou vyspělých evropských států se zdařilým sociálním systémem (kladoucí důraz na vlastní občany především), ale cestou veskrze americkou a mimo evropskou, která je především v bourání sociálních jistot a postupnému privatizování státu v oblasti správní, zdravotní, školství apod. Z ciziny jsme zejména pobrali to nejhorší a  v „nejhorším" také většinou vedeme - a to je naše nové a ryze české, co vytvořili spolu s Hlavou i naši „doživotně imunní" politici.

Hrdost na naše české značky a výrobky se vytratila jejich zašmelením do ciziny. Český zaměstnanec je méně, než cizinec, který má přednost  a snáze sežene zaměstnání.  Co řekne „cizina", ratingové agentury apod. - je svaté, ale nikoli české a výhodné či vhodné pro naše občany a stát. Vlády, zejména naše  pravice,  jdou proti vlastním občanům i státu. Demagogicky se pak ozve Hlava z Hradu a volá po vlastenectví a suverenitě, po tradicích, které kvůli mamonu nejdříve pohřbila a cizinou, zejména USA , se vehementně zaštiťovala. Někteří politici  se dokonce v americké zadnici útulně zabydleli „na věčné časy"!

Přirozené vlastenectví lze všeobecně a stručně popsat i tak, že vlády by měli především usilovat o přednost pro vlastní občany, kdy  by měli  být  naši občané v Česku všeobecně upřednostňováni,  též  české firmy, české zemědělství, české výrobky, česká tvorba a kultura, česká zaměstnanost. „Cizinou" se dá vykrýt to, čeho se u nás nedostává. Rozkradením a zašmelením státního majetku, podniků a zemědělství, se však toho u nás nedostává hodně, což byl záměr i účel. Když se díky tomu hroutí i naše ekonomika, vytáhne se „karta vlastenectví"!  Státní suverenitu lze získat  jen přes řádně vedenou a odpovědnou politiku a skutečně odpovědné politiky, nikoli  přes všehoschopné korytáře a hokynáře. Nejen naši občané, ale i státy EU  vnímají naši politickou galerku a to i v rámci EU, jako nerovnoprávný státeček, nikoli rovnoprávný, suverénní, byť malý stát. Náš stát působí díky našim „ne-vlastencům", co by vypelichaný chvost EU, což se díky našim politickým hokynářům-ekonomům podařilo z Česka udělat. Ovšem to neznamená, že se budeme uzavírat, že cizinci u nás nebudou pracovat apod. Spolupráce je nutná a byla vždy. Státy uzavřené jen do sebe degenerovaly a my se postupně stáváme čím dál uzavřenější tím, že politika se soustřeďuje na politické boje o koryta několika mocných nahoře a na vše se buď kašle nebo se vymýšlejí zákony, jak deptat ekonomicky i politicky naše občany - tohle však vlastenecké rozhodně není! A  občané se začínají pochopitelně uzavírat  také sami do sebe a  vyčkávají, až se vše zhroutí samo, což  dříve či později musí. Byla proto  vytažena karta falešného vlastenectví , sloužící jen k  dalšímu ohlupování  občanů, kdy bylo zneužito „vlastenectví" i k boji proti „nepřizpůsobivým" menšinám.  Zhrzený a zneuznaný kult osobnosti se uzavřel do sebe a hodlá uzavřít i  občany a stát v marasmu, který vymyslel, způsobil a  schválil a je jeho Hlavou.

Pomocí vlády a Hlavy je totiž udržována česká malost a bezvýznamnost,  je pěstována malomyslnost a deprese a to již  zcela záměrně. Naše vláda i Hlava nás postupně dostává do izolace a právě falešné vlastenectví a falešná suverenita je onou  přihnědlou a nebezpečnou  falešnou kartou vlastenectví a užitečným pomocníkem., jak štvát skupiny obyvatelstva proti sobě.  Slouží k zakonzervování různých negativ a demagogií,  ale rovněž dobře poslouží k budování si vlastního kultu osobnosti absolutistického mocnáře, který  náš stát pojal jako  „svůj" stát a své vlastnictví. Stejně snadno, jako přivlastnění cizího pera. Je  to  naše ryze česká a pravicová politika,  která konzervuje především nešvary a negativa a Hlava svoji zneuznanost názorů v EU i ve světě, začíná nahrazovat kartou vlastenectví.  Pomalu i  ČSSD  se začíná  ocitat na podobné cestě, přinejmenším poklonkováním a ubíráním ze svých zásad a slibů občanům. I vlastenectví se dá zneužít, když vše ostatní se propadá.

Hon na čarodějnice a boj proti KSČM nebo p. Paroubkovi  a nové straně, stejně jako karta vlastenectví, je nyní dalším „soustem", hozeným občanům. Má je opět splést a zamotat jim hlavu stejně, jako když se „budovala nová demokracie" pomocí podvodů , ze které se  po 22 letech stává staronová totalita vlády jedné strany.  Že jsou tři, nevadí a díky koaliční smlouvě a jednotnému hlasování, je to naprosto jedno. Rozum je vyměněn za koryto a křeslo v PS, záměrně není dán čas a prostor, aby si schvalující poslanec vůbec uvědomil, co schvaluje - to nepotřebuje, je zde strana a vláda, myslící za něho. Pokud vybočí, je vyřazen, pošpiněn a zneuctěn. Diskuze je nebezpečná a nežádoucí, výsledky pak katastrofou.

Občan  si všímá, jak jsme od světa a EU postupně izolováni, jak se nemluví o tom, co se vládě nehodí. Média jsou doslova nabity nesmysly, které slouží na vyplnění prázdných míst po  cenzuře, objektivních zprávách nebo komentářích. Máme takovou cenzuru, že se zkracují i zprávy a jejich obsah. Dovíme se, kam se „trefil  a ulevil si" papoušek, což je někdy více než na 10 minut reportáže, ale o dění např. v zemích severní Evropy a fungování jejich demokracie a systému, se nedovíme nic - na to je informační embargo, pokud ovšem někdo zrovna  nestřílí mladé demokraty. A pokud hovoří náš politik, zejména vládní, jde o proslov, který vůbec nic a nikomu o ničem neřekne. Vypněte si zvuk a dovíte se to samé - čili nic. Určitě  se  však vždy naštvete, pokud se dovíte, co se musí zdražit a proč nebo jaký zákon byl  nově  schválen,  či jaká rozkrádačka byla promlčena nebo zametena pod koberec. Takže, kartu vlastenectví může vytáhnout jen ten, kdo nejde proti vůli  a přání většiny občanů a jejich-našeho státu. Jak může  český „vlastenec" rozprodávat  státní majetek, bohatství  a půdu občanům pod zadnicí a  vyrábět z šikovných  občanů námezdní sílu pro cizí firmy?!

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se svolením vydavatele.