To už nevím, jestli to tehdy byl pan Rychetský, který při rozhovoru s Witowskou uvedl „A my to kontrolujeme!". Zkrátka kdosi řekl cosi v tom smyslu, že, aby soudce soudil spravedlivě, nesmí být úplatný. A aby nebyl úplatný, musí mít příslušně vysoký plat. Hned tehdy jsem si říkal, že to bude se stanovováním platů soudců obtížné a napadlo mě, že by se měl každému soudci předložit dotazník, v němž by uvedl představu o výši svého platu, aby nebyl úplatný. Že je to problém závažný se ukázalo, že v rámci boje proti covidu, aby se ušetřilo, se oznámilo, že i soudcům bude zmrazen plat. A ozval se soudcovský nesouhlas slyšitelný snad až v Karpatech. Logicky. Soudci se obávali, že by se mohli stát úplatnými.

Vznik pražského zločineckého gangu tedy může mít podobnou příčinu. Nejvýše v Praze sedící Hřib (já občany ve Slavičíně, odkud Hřib pochází, měl možnost poznat, když jsem ovšem ve Slavičíně pracoval v době, kdy žádný z občanů Slavičína nemohl vědět, že se tam až v 61. narodí budoucí primátor města Prahy) - se zřejmě nezeptal svých podřízených, dokonce ani svého prvního náměstka, kterého měl pořád po ruce, jaký by plat chtěl, aby nekradl. Nu a ukázalo se, že plat prvního náměstka sloužícího Hřibovi byl malý na to, aby nevstoupil do organizovaného zločineckého gangu, který nedávno odhalila policie, v níž ale zřejmě mají policisté platy tak vysoké, že je policejní gang, pokud existuje, zatím nevcucl.

Shodou okolností, právě když policie sbírala členy gangu, se mi ráno na zahradě, za jejímž plotem končí Haná a začínají vrchy Nízkého Jeseníku objevil hrozný smrad. Bývaly před časem doby, kdy podobný puch vanul od nedaleké čističky, ale to se už drahně let nestalo. A najednou taková kanonáda. Vystrašen Bruselem jsem si řekl, jestli náhodou, až k nám na Hanou, nezavanuly ze Západu ony západní hodnoty, pasírované ale přes Prahu.

Pražský gang dal jasně najevo, že evropské hodnoty jsou mu kdesi na nedůstojném místě, když mají pracovníci kolem pražského magistrátu malý plat. A přisáli se a měli se dobře. Čímž se stali příkladem plnění toho hesla, s nímž se vyšlo po něžné revoluci, když se začalo snad až s příliš demokratickými a snad až příliš svobodnými metodami, podle tehdy objeveného hesla, že se má každý starat sám o sebe, a že „peníze až v první řadě!".

Takto vzato, co by se tedy mělo členům pražského gangu vlastně vyčítat, že.

Když jsem se po oné něžné revoluci stal ředitelem a potom dokonce generálním a na místa předchozího vedení významnější moravské exportní fabriky (dočkal jsem se například milionového sporáku dodaného do Francie původně pod značkou francouzského Philipsu, o čemž, jak se ukázalo,  tehdejší náš velvyslanec ve Francii neměl ani potuchy, když se staral o rozšiřování našeho exportu...) a řídil k privatizaci šest závodů - 3200 kmenových zaměstnanců, v kooperaci další tisíce, včetně jednoho závodu s výrobou těch technologicky nejnáročnějších dílů leteckých motorů) - měl jsem při nástupu do funkce plat od ministra průmyslu necelých 3000, tehdy ještě Kčs. (Dekret s pietou uschovávám pro potomky.) A po nějaké době jsem měl dokonce 20 000, to už Kč. Myslel jsem tehdy, že mám plat co do výše nemravný. A když jsem v 96. odcházel, měl jsem plat po tři poslední měsíce 60 000 Kč. To také proto, že moji mladí podřízení ředitelé věděli, že když se mají oni posunout k vyššímu platu, nesmí zapomenout zvýšit plat generálnímu. Dnes se dovídám, že ředitel ČEZu pobral jen odměnu v hodnotě desítek milionů korun, což v České televizi obhajoval třeba pan Skopeček, který jako poslanec si také přijde na majlant. Zřejmě také proto, aby nekradl. Z čehož lze soudit, že jsem byl generálním ředitelem naivním, protože jsem se naopak měl stydět za tak nízký plat. Odměny ředitelů se tedy náramně od mých časů zvedly a dnes je mi jasné, když nám to dali soudci najevo, že je to proto, aby ředitelé nekradli. A já byl tak naivní, že mě ve funkci ředitele ani nenapadlo, že bych měl založit gang, který by napravil chybu ministra.

Vlastně by mě ani neměl ten pražský gang vzrušovat.

Trochu se ale divím, že nejvýše postavený Pražan ze Slavičína, pan Hřib, si počíná, jako kdyby za nic nemohl, ačkoli měl pana údajně zločineckého prvního náměstka po ruce.

Když opět odbočím, uvedu, že když jsem ze zoufalství dal do mě podřízených vysokých funkcí hochy od 27 do 32 let, když neměli sebemenší manažerské zkušenosti, dal jsem také opatrně najevo, že když by mě snad v budoucnu, až rozepne křídla, některý z podřízených podrazil, že půjdu do basy, protože ředitel, když na to přijde, může za všechno. Že se ale vynasnažím, aby se mnou šel do lochu i ten, kdo mi do něj pomohl. Kupodivu, a prosím při tak nízkých platech, do lochu z nás nikdo nešel. Když jsem zoufale šetřil i tak, že s velkým rizikem jsem ani neposkytl podřízeným cestovní pojištění, když byli na zahraničních cestách od Brazílie až po Čínu. (To by se jistě líbilo dnešnímu státnímu ekonomovi panu Křečkovi, neboť podle něj se má proti krizi bojovat zejména šetřením...).

A tak jsem zvědav, co se stane se Hřibem, který podle mě může za všechno. Je ředitel. Jsem sice zvědav, ale i natolik zkušený, že jsem připraven na to, že se s ním nestane nic. Nu a to je proto, že ani Ústava, pokud jsem se s ní letmo seznámil, nezná slovo odpovědnost. Na pražském magistrátu a jemu podřízených složkách ho nemají v definicích svých funkcí zřejmě uvedeno též. Kdyby měli, policie by měla méně práce. A je také možné, že mají příliš nízké platy na to, aby nekradli.

Po odhalení pražského gangu se tedy obávám, že výsledkem razie bude hlavně to, že se budou zvedat funkcionářské platy. Aby se nekradlo.

Že to zkrátka dopadne jako obvykle, třeba s tou pirátskou iniciativou, co vedla až k parlamentní vyšetřovací komisi, co měla zatočit s Bakalou. Chcípl pes a Bakala zřejmě doposud dokonce vlastní důležité deníky, pokud se nemýlím třeba Respekt, který se snaží, aby pan Bakala nezchudl. Když nás v něm třeba paní Šafaříková soustavně informuje o nepostradatelnosti EU.

Byl bych vděčný, kdyby mi pan Rychetský sdělil, že tuto mou snaživou glosu četl.

Zatím to neudělal ani jednou. Jiní ano.

Stanislav Zapletal