Ne velmi, jen nepatrně. A protože i pro něj platí  - bližší košile než kabát – projevil svou miliardářskou osobní  zbabělost na plno…

Cíl je jediný. Rusko

Útok amerických střel s plochou dráhou letu na syrské vojenské zařízení je modelovým aktem agrese tak, jak ji američtí, zadlužení bandité praktikují posledních třicet let. Po goebelsovsku označí černou za bílou, do nevymáchaných hub si nacpou fráze s opakujícími se výrazy jako „lidská práva“, „roztomilé děti“ či „bezprecedentní“ a ženou své žoldáky do vraždění. Cílem ovšem není Bašár Assad. Cílem je Rusko.

Průhledná záminka o chemických zbraních je evergreenem pro nasazení osobní ochranky fašistických nepotistů kdekoli na světě. I George Bush junior vítězně napřed potřásal dózičkou s mletým cukrem před televizními objektivy a tvrdil, že má důkazy o existenci chemických zbraní v Íráku těsně před tím, než jej západní „civilizátoři“ obrátili v prach. Trumpova rétorika se včera odvíjela v tomto duchu jako přes kopírák.

Sýrie sice žádné vlastní chemické zbraně nemá od roku 2013 a pokud by je přece měla, jejich nasazení proti civilistům by bylo v době, kdy se daří konsolidovat syrské území i společenský systém zcela sebevražedné. Islamisté, proti nimž „válčí“ USA dlouhodobě tím, že je sponzorují a vyzbrojují (lhostejno jak se ty „demokratizační“ síly jmenují), podobnými skrupulemi netrpí. Je jim lhostejno kdo, kde a kdy zahyne a zda třeba hovoří i jejich jazykem. Tento logický pohled na situaci zastávají uvážlivější osobnosti na Západě a zcela oficiálně i Izrael, jenž má s terorismem zkušenosti největší.

Hnědé košile nejen v Pobaltí a na Ukrajině. Také ve Washingtonu a Praze

Vše marno. Hnědé hordy jsou rozmístěny v Pobaltí, kde už se o „lidských právech“ raději vůbec nehovoří, vládnou na Ukrajině a vraždí vlastní občany armádou i „vylepšováním“ legislativy, poslední mimikry jsou nyní odhozeny i v Sýrii, která se stává jakýmsi Španělskem, předobrazem Třetí světové války, co je už, už na spadnutí.

Americký prezident se patrně před rozkazem na útok proti Syrské armádě poradil se stanfordským „respektovaným historikem“  Walterem Scheidelem. Myslitel s tak hezky znějícím nordickým jménem totiž soudí, že „záchranou“ lidstva je jaderné kataklyzma se stamiliony obětí, protože prý blahodárně setře sociální rozdíly mezi chudými a bohatými. A pak nastane éra pokroku.

Ne, ten člověk není v blázinci. Přednáší své bludy na univerzitě. V blázinci nebo ve vězení není třeba ani taková poslankyně Langšádlová, co český národ bez mrknutí oka háže jako částečku celosvětového kanonenfutru na oltář boje za své pomatené „hodnoty“. Účast na jaderné válce proti Rusku prý bude naše povinnost, lapidárně odhodila přetvářku „zušlechťujícího ženského elementu v politice“ a odkázala deset milionů Čechů tam, kam podle ní patří. Ani kolaborantský, fešácky se tvářící šéf štábu NATO generál Pavel se nemusí zodpovídat ze svých komplexů, které tak okatě cítí vzhledem ke své minulosti k Rusku. A štve do války, do nevyhratelné války, v níž východoevropské země budou první obětí a pouští.

Opravdu jsme jen ovce?

Svatopluk Otava