Tuto větu doprovodil vlastní fotografií s obrovským hamburgerem, který si cpal do pusy. Chtěl nám asi ukázat, zpoza oceánu, jakým je středobodem zahraniční politiky, že se neztratí ani za Velkou louží. Kdysi Winston Churchil řekl: Člověk má v životě mnoho možností, aby mlčel. Toho se měl ministr Petříček držet.

Většina politiků má nastaveny priority různě. Jedním z nejdůležitějších politických témat jsou prezidentské volby na Ukrajině. Teď udělám malou vsuvku, když jsem byl potřetí na Ukrajině, konkrétně v Kyjevě, tak 95% lidí, se kterými jsem hovořil, si přálo, aby občanská válka skončila. Ministr Petříček měl na své poslední návštěvě Ukrajiny spoustu velikášských prohlášení typu „Česká republika podporuje tuto vládu“, včetně rétorického pozérství „Je třeba bojovat proti separatistickým teroristům“ objímajíce se s ministrem zahraničí Ukrajiny, Pavlo Klimkinem.

Trošku opomněl, že tato Porošenkova vláda přiznala statut válečných hrdinů banderovcům, kteří mimo jiné bojovali za 2. světové války po boku německých nacistů. Rovněž opomněl, stejně jako mnoho dalších politiků, bojujících za Tibet, že tito banderovci zabili tisíce Poláků a stovky Čechů. Na dotazy, proč se k tomu nevyjádřil, alibisticky sdělil, že to je vnitřní záležitost Ukrajiny. Prezident Porošenko demonstrativně mobilizoval armádu proti ruskému nebezpečí a neustále vede válečnickou rétoriku proti Rusku. Jeho naděje, že za něj Evropa nebo Amerika tyto problémy vyřeší, jsou značně mimo mísu. Spojené státy a EU napumpovaly do Ukrajiny stovky milionů dolarů, a změna v nedohlednu. Zásadní změnu vzal do svých rukou ukrajinský lid a zvolil Volodymyra Zelenskeho jako prezidenta Ukrajiny.

Nastupující prezident Zelensky věří v diplomatické řešení konfliktu a zastavení bojů na východě Ukrajiny – Donbas a Luhansk. Těm, kteří vítěze prezidentských voleb Volodymyra Zelenskeho dehonestují, že je herec, bych rád připomenul, že jeden z nejúspěšnějších prezidentů Spojených států, Ronald Reagan, byl také herec. Mnohá média zamlčují skutečnost, že Krym měl nejen svou vládu, ale také ústavu, podle které se mohli obyvatelé Krymu rozhodovat v referendu, zda budou patřit pod Ruskou federaci nebo Ukrajinu. Tito se rozhodli takřka jednomyslně. Málokomu dochází, že při referendu nepadl jediný výstřel, což se nedá říci o Majdanu, takže kvičící Kalouskové, Štětinové a další euromarxističtí fanatici polykají kvanta pilulek na uklidnění a zalévají to litry destilátu v domnění, že přijde zase nějaká spásná myšlenka.

Pane ministře, kdybyste viděl dále než jen na špičku svého nosu a nevrhal se do prohlášení, ze kterých si média, kromě veřejnoprávních, dělají legraci, tak by česká zahraniční politika, kterou reprezentujete, nebyla v roli kašpara.